26. prosince 2004 - pochod na rozlúčku s rokem 2004


     26. prosince 2004 již pošesté pořádal Klub vojenské historie Bohumín Vánoční pochod. Parta chodí po liniích, na které během roku není pro nával práce na bunkrech MO-S 5 a MO-S 4 v Bohumíně čas. Navíc je zima nejlepší období na koukání, protože listnáče opadaly.
     Letos jsme s nimi šli Vánoční pochod podruhé, hrozilo bláto a déšť, což při přibližování k jednotlivým srubům přes zoraná pole není zrovna to nejvhodnější. Ale příroda byla milostivá, spadlo jen pár vloček sněhu a pole byla téměř suchá. Až po setmění se rozpršelo.
    Výchozím bodem bylo nádraží v Dolních Životicích na opavsku, kde jsme naložili první porci překvapených kamarádů do "zpravodajského" auta, dovezli k Novému Dvoru a pak pro druhou dávku /celkem nás bylo 7 kluků a 2 holky/. První koukání po pevnostních stavbách bylo v roklince za Novým Dvorem, kde se nacházejí zbytky odvodňovacích šachet k nevybudovanému vchodovému objektu nepostavené tvrze Šibenice. Našli jsme, co jsme chtěli, odvážlivec Sigi dokonce prozkoumal jednu šachtu jen v saténových trenýrkách a tílku. Inu, bylo pár stupňů nad nulou a kluk je mladej....
    Část skupiny se přesunula za Sádek k OP-S 38 autem, zbytek došel pěšky, prohlídli jsme si první srub a pak již pokračovali pěšmo po linii směrem k Opavě. Jen Babička dělal převozce auta blíže ke skupině. Kolegové by asi podobné konání nazvali "japonskou methodou". OP-S 37 mě překvapila ještě koukající armaturou, však srub byl budován až počátkem září 1938, těsně před Mnichovem. Zaujala mě i kamenná rovnanina - můstek před vstupem do objektu.
     Tzv. Dolní dvoják, čili OP-S 36b je krásný srub s minometnou střílnou, postavený v údolí u potůčku Herlička. Pokouším se fotit se stativem, který mi přinesl Ježíšek. Fotka stejně vyšla nakřivo, i když tam mám cosi jako libelu. Tento stativ mi pak velmi posloužil ve smyslu teleskopická hůlka, protože parta se rozhodla zdolat příkrý svah kolmým výstupem. Teprve večer mi kamarád Jirka sdělil, že se dá taky jít po vrstevnici. No, dofuněla jsem, přežila. O to krásnější, ale i smutný byl pohled na Horní dvoják, tedy OP-S 36a. Ten je nenávratně poškozen od cca 17.11.2004, kdy jiní kolegové zjistili, že ve vchodové části objektu někdo nedávno zkoušel značně silnou trhavinu, která vchod zasypala, tlaková vlna vyhodila betonový "špunt" ze zvonové šachty a mrskla s ním cca 15 metrů do pole.
    Dále přes pole v místech, kde měla stát tvrz Šibenice a kde je nyní ještě spousta pěkných řopíků /malé pevnůstky/ až ke srubu OP-S 29. Tam už lítala tvrdá slova, velmi tvrdá.... srub čerstvě zasypaný hlínou až po krakorec, kolovým vozidlem s radlicí zplanýrovaný, starý švestkový sad zdevastovaný, u levé zvonové šachty si trůní nová bouda. Na co historii - plakat se nám chtělo, všem. Co nezničil Němec, bolševik...
    Kolem OP-S 28, 27, šestadvacítku /zamčené, pohled na ně od silnice/ sruby ke klasice, OP-S 25 U trigonometru. Od léta loňského roku jsem zaznamenala provedení izolace na stropnici, posádka nebyla, čili dovnitř jsme nepronikli. Zato jsme si prohlédli žulový kvádr s textem, ke kterému mám sice trochu výhrady, ale přesto je to jeden z mála pokusů v republice, jak vzdát čest našim předkům.
    Začalo se stmívat, rozloučili jsme se s kamarády, popřáli pevné zdraví do nového roku. Parta pokračovala po linii do Opavy na nádraží, my směr Krnov.
    Trochu jiný, ale i tak moc hezký byl tenhle pochod. Alespoň trochu jsem pevnostem nahradila svou letošní nepéči. Žijte ve zdraví, vy lidé na opevnění i vy, pevnosti...

      zpět putování