16. - 18. dubna 2004 - Staré Město pod Sněžníkem

     Takže sraz pevnostních muzeí.... Na tom loňském jsem byla totální outsider, nakonec, někde samostatně člověk začít musí. Tentokrát jsem byla outsider taky, zcela cíleně. Asi jsem spíš člověk osaměle nebo v menší skupině očichávající terén, ve velké grupě se nemíním prosazovat, ale koukám a poslouchám, vstřebávám. Opravdu toho bylo hodně k poznávání.
     Start byl pro mě historický. Poprvé jsem o normálním pracovním dnu měla projet Ostravou, navíc ještě při akci "Kryštof". No, sezobli si mě až za cedulí Krnov. Naštěstí mi tramp vybavil Živága i takovými srandovními věcmi jako jsou lano a lékárnička /ještě ve fólii/ a pak něčím, o čem policisté prohlásili, že to jsou svíčky.... V každém případě jsem pokutu nedostala, oni dostali vizitku s bunkříky :-)
     V Krnově jsme přibrali kolegu Jirku a pokračovali už jako výlet do Milotic nad Opavou. Nad železniční zastávkou jsou tři řopíčky, které spravuje KVH Bruntál. Jednu jejich fotku mám v raritkách. Jsou moc hezky udržované, pánové dokonce trochu zatřeli bílé lajny, ohraničující falešnou střílnu u toho nejvrchnějšího - zde označen jako třetí. Čísla bohužel nevím, ještě jsem byla líná dohledat. Čtvrtý řopík je na "vidličce" trati.
první řopík nad železniční zastávkou
první řopík nad železniční zastávkou
první řopík nad železniční zastávkou
druhý řopík, vlevo od prvního
druhý řopík, vlevo od prvního
druhý řopík, vlevo od prvního
třetí řopík, vlevo přes asfaltku a pak mírně nahoru
třetí řopík, vlevo přes asfaltku a pak mírně nahoru
třetí řopík, vlevo přes asfaltku a pak mírně nahoru
řopík těsně  u železničního přejezdu, fotka z cesty nad tratí
řopík těsně  u železničního přejezdu
řopík těsně  u železničního přejezdu

     Moji poetickou duši potěšil tvůrčí zápal zdejších železničářů....
a pak že nejsme svobodná země :-)
     V Rýmařově jsme nakoupili hlavně plyn pro Živága a společně s Mirkem, již jako kolona dvou aut, vyrazili na západ. Kupodivu, na Skřítku už nebyl sníh. Pak přes Rejchartice, kde si řidič užije parádní ralye, do Hanušovic. Nakrmit i lidi, převlíct z normálního /v Miloticích jsem ještě trhala punčocháče a sukni v maliní.../ a Mirkovým autem vyrazit směr České Petrovice. Jedeme hledat...
     No jasně, kabelové studny :-) Hned první byla B, na které je postavená zastávka ČSAD, kterou jistě znáte z webu

     Pak jsme dorazili ke kravínu u obce Jedlina a vydali se hledat studnu ke Kláštereckému potoku. Byla tam, dala se obtížně chytit GPSkou a je to C. Jsou tu moc hezké skály, romantika. Technický popis všech nalezených studen dal již Mirek na výše uvedený web. Pokračovali jsme přes Jedlinu kolem rozbitého řopíku ke K-S 48, České Petrovice, pak zpět směrem k zastávce na studni, nechali auto u silnice a hledali další studny. V krásném prostředí, zpočátku za mírného, pak i dosti silného deště, našli jsme. Jedno céčko se povedlo mně, k dalšímu nás dovedl ochotný domorodec. Promoklí jsme, zalezli do auta a vrátili se do Hanušovic. Pak už jízda do Starého Města, na ubytování. Teď ještě pár fotek..... je tu opravdu nádherná příroda.
zastávka stojí na stropnici kabelové komory - nebo snad studny B?
kolem skal za studnou
studna C nad Kláštereckým potokem
studna C nad Kláštereckým potokem
Mirek loví GPS souřadnice
tři pánové na kabelové studni C nedaleko zahrady u domku, který je nedaleko kravína, který je nedaleko Jedliny :-) Vypadá to, že Mirek opět chytá souřadnice GPSkou
tři pánové na výletě a jedna kráva :-)....a vono to byl bejk!!! V pozadí pochopitelně kopeček se studnou
rozbitý řopík za Jedlinou směr K-S 48
K-S 48
tak tohle Céčko jsem si našla sama...je na ostrohu nad potůčkem
nejsem si jista, je to K-S 46 nebo K-S 47???
spokojený kůň u chalupy, nad ním les s neidentifikovaným srubem...
koník podruhé
Céčko, ke kterému nás dovedl vstřícný majitel koně, cca 800 m od jeho chalupy, jde se kolem řopíku a památníčku tragédie, kde se převrátil povoz s lidmi
C otevřená, poklop není originál

     Samotné setkání pevnostních muzeí snad ani nebudu popisovat, určitě to udělali odborně zdatní kolegové na svých webech. Kočičák se snažil a dokázal nám vytvořit opravdu dobré zázemí, myslím odpovídající náturám bunkráků... ale zpět, hodnocení až nakonec :-)
     V sobotu se na někoho chvilku čekalo a pak jsme autobusem vyrazili přes Brannou /nádherný hrad na skále/ někam, kde nevím, jak se to jmenuje, protože skleróza a tuhle mapu nemám. Prostě směr Jeseník a když vidíte větrné vrtule, silnici a stoupající železnici, jste pod StM-S 52 "Obora". Ovšem pokud na Oboru ženete po sjezdovce tryskem (směr nahoru), dofuníte jako předposlední a přemýšlíte, jestli fakt nejste poslední, který by měl koupit flašku.... moc si toho nádherného lesa a betonu nahoře neužijete. Pohledem jsem pohladila první dnešní srub, StM-S 52, se zazděným vchodem, a za deště jsme se vydali klesáním a kolem řopíků k mé první "skořápce" těžkého objektu, StM-S 51. Ještě nikdy jsem výkop - základovou desku - neviděla. Vypadá a působí opravdu monumentálně. Kousek dál je kouzelný řopík a niže ještě jeden, pro změnu v této době obsypaný petrklíči..... Nebijte mě, není jenom beton, ale i příroda :-)
     Klesáme dolů, přecházíme silnici a železniční přejezd, kolem betonových zbytků po lomu(?) vlevo k StM 50. Ponořený srub, prohlídka uvnitř. Měl tu být nainstalován kanón pro přímou střelbu, která by pokryla silnici. Rozdělujeme se na zdatné kamzíky, kteří půjdou pěšky po linii, a ty ostatní. Vracíme se k autobusu. Obdivuji nestora bunkráků pana Poláška z Darkoviček, který ve věku tuším přes osmdesát let došel až sem. Některé autobus zavezl už zpět do rekreačního střediska na ubytování, my ostatní jsme vystoupili ve Šléglově a pokračovali docela příjemným terénem směr StM-S 35. Sice by mi vyhovovalo mírnější tempo, abych mohla pořádně koukat kolem sebe nebo si bez ztráty kontaktu se skupinou jít třeba po linii, v létě, na kole.... Terén je tak příjemný pro oko, je vidět sledy řopíků jako hromádky stromů na loukách, taky jsme narazili na "něco", co podle některých sloužilo ŘOP, podle dalších pro těžbu grafitu. Tak nevím. Rozhodně zajímavé objekty, beton, pro mě zase málo času na bližší prozkoumání. Pokračujeme k StM-S 35 /výkop/, 34, 33, 32, pak strmě dolů přes vodu a zase do kopce k StM-S 31a a 31b. Všechny objekty byly zajímavé, pár fotek je dole...ale protože to furt byla něco jako rodinná fota, nakonec jsem aparát uložila k odpočinku. Po cestě z "dvojčat" jsme ještě jukli na skálu nad silnicí a pak už přes louku na ubytování. Někteří ještě šli zkouknout StM-S 30.
     Večer byly prezentace pevnostních muzeí, informace od kolegů z Polska, prodej pevnostní literatury, diskuse.... a pozvánka na příští rok, na Stachelberg. Příjemný a pohodový večer. Bohužel, prošvihla jsem hlavně přednášku "památkáře", která byla velmi zajímavá. Jsem ráda, že jsem se potkala se spoustou kolegů, vyměnili jsme si CD, dostala jsem knížku a odnesla si spoustu optimismu a "bratrské" sounáležitosti. Ostatně jako vždy, když se potkáme. Taky můj přítel tramp, poprvé na podobné akci, byl očividně spokojen. Hlavně, že byly kopečky :-)
téměř celá squadra pod StM-S 52
K-S 37 a K-S 5
StM-S 51 studna
StM-S 51 týl zleva
zprava
zleva
StM-S 50 čelní střílna
StM-S 50
StM-S 50 a Trigonometr :-)
zbytek něčeho - čeho? - v pozadí linie řopíků
zbytek něčeho, je to nad objekty z předešlého fota
StM-S 35 výkop - skruž studny a asi Brďa z R-S 72 :-)
StM-S 34
StM-S 34
K-S 12b utržený, původní a obnovený....

     Neděle byla ve znamení K-S 5 U potoka. Prohlídka všeho nového, kluci v uniformách, perfektní výstavky, makety... super. Pak už jen skok na "Utrženého" a na Hedeč, aby bylo taky něco jiného než bunkry a pak směr Morava. V Rýmařově chvilku couráme po městě, čekáme na parťáky Jirku a Mirka, opět přes Milotice do Krnova a dál na východ. Tentokrát jsem si tedy nepohladila opavský Trigonometr...příště, asi na ukázce.
     Děkuji Kočičákovi. Přes všechny ty potíže s organizací měl všechno pečlivě zařízeno, byli jsme velmi spokojeni. A vzkazuji -dape-, aby příště jela s námi....

      zpět putování