Fráňa Šrámek - Podzim 1938



     Mne nesmíš se ptát, jak bylo mi.
     Mysli si třeba, jak ten čas spěl,
     že jsem to všechno už zapomněl.
     To září, ten říjen. Že v sobě mám hrob
     a nad ním ani ta vrba už nešumí.

     Mysli si všechno a nic. Já mlčím dál.
     Tu svou řeč najdu zas, a to mi věř,
     až znovu rozkvete železný keř.
     Jenom z úst nevypusť, že jsem se bál.
     Patroni čeští, stál jsem tam? Stál!


                                                        zpět