27. prosince 2003 - pochod na rozlúčku s rokem 2003


     Parta z KVH Bohumín si skoro každý závěr roku zpestří pochodem po blízké nebo vzdálenější "lajně". Letos jsem dostala pozvání i já. Na pochod po řopíkách, samostatných srubech a tvrzi Smolkov. Spolu s trampem Břéťou "Babkou" jsme jako nevzdálenější vyrazili z domova už ve hříšných třičtvrtě na pět ráno.... V Bohumíně přistoupilo pár kamarádů a v Ostravě Svinově zbytek. Celkem osm kluků a já. Výstupní stanice Štítina.
     Úplně první zastavení v 7,20 hod bylo u stánku s občerstvením a o kousíček dál u betléma.
     OP-S 6 poznáváme spíše po čichu, ještě je skoro tma. Vede nás "kolchoznický" puch, siláž i hnůj. A údajně to kdysi bylo muzeum..... Prolézáme vnitřek, zase devastace. Nechci si nechat zaplavit blonďatou hlavu splínem a nostalgií, naštváním či smutkem. Jen konstatuji, přivítala bych kolíček na nos a trošku humoru. Nojo, někdo prohlásil, že v tom hnoji by se dálo spát - a v teple. Objevuje se ohřívadlo, my jsme kdysi říkali Rozumně Uložená Měna. Jdeme dál.
      Otáčíme se na východ, příšeří se mění ve svítání, je báječně svěží vzduch, pod nohama to občas křupne...a kluci nalézají hračku, se kterou dovádějí až téměř k nálezu prvního řopíku, patřícího ještě k opavské linii. Je v zahradě, stropnice slouží jako miniskalka i odkladiště, kolem binec. Je to klasické zákoutí našich domků....vepředu krásná zahrada, vzadu všechno, co bychom ještě někdy náhodou mohli potřebovat. Tam oči nevidí....
      Už doma, při pohledu do mapy, jsem tiše doufala, že půjdeme jenom druhý sled. Protože na prvním jsou odvodňovací strouhy a ten můj zadek.... Jistě, šly se cik cak oba sledy. První stružku jsem zvládla krokoskokem, hřešíc na umrzlé břehy. Rozbitý řopík /tady se také vedly boje Ostravské operace/ nám ukázal svoje vnitřnosti, prohlédli jsme si armování, prolezli a hurá k dalšímu. Strouha před Doškovým Mlýnem je už příliš široká, někteří obcházíme. Narážíme na myslivce před honem a přehlídli jsme řopík u mlýna. V tomto úseku řopíky lemují jednokolejnou železniční trať z Ostravy do Opavy. U jednoho z nich, na železničním náspu, byl krátký odpočinek a šlo se po linii dále. Následující objekt na kraji vesnice Lhota u Opavy mi předvedl zbytky armování, kolmé pruty ční z čelní stěny. Týlová stěna, stejně jako stěny střílnové, už neexistují.
     Pole jsou umrzlá, nádherné přechody od objektu k objektu. Ti nejmladší kluci, Jakub jakoby Rus a Roman alá Němec, bojují zmrzlými hroudami hlíny, řádí jako hříbata.... Příroda s počasím nás mají rády. Dále podél trati se dostáváme na severní stranu vesnice Smolkov. Přes různá stavidla procházíme až k řece Opavě, která tady tvoří romantické meandry. Všechny jsou však pravděpodobně dílem člověka, úpravy toku jsou znatelné, v oblasti je těžba písků. A řopík na ostrůvku si nemůžeme prohlédnout, vodní plocha není zamrzlá.
     Chviličku se pokocháme pohledem na čarování vody u jezu vodního díla, pravděpodobně elektrárničky nebo něčeho regulačního a už prohlížíme jeden z mála celistvých objektů. Na této fotce bohužel není vidět inundační šachta.
      Podjezdem pod tratí vstupujeme do Smolkova, podél hlavní cesty doleva, vyhlížíme hospodu. Naštěstí je ještě zavřená. Pak vpravo směr kopec a kluci po čichu nacházejí ruský tank nad Smolkovem. Potravní chvilka, trošku rumu či zeleného jablíčka a vzhůru do kopce, dobývat.
      Dobývat dělostřeleckou tvrz Smolkov, která jako jedna z mála byla stavebně dokončena. Můžete jít po asfaltce, my jsme vykamzíkovali cca 80m nahoru lesem, kluci mezitím hledali "klapu" pod
MO-Sm-S 40 "Nad silnicí", čili výpusť z trativodu, pokud jsem to dobře pochopila. Našli. Bezkřídlý oboustranný tvrzový objekt není moc mohutný, spíš takový akorát na pohlazení. Koukám dalekohledem po okolí, možná až do Polska. Viditelnost je dobrá, padá na mně moje klasická "obranná" nostalgie, myšlenky se rozutíkají o těch 65 let zpátky.....
      Tak dál - kousíček nahoru a otevírá se pohled na zabetonované střílny tvrzového dělostřeleckého srubu MO-Sm-S 39 "U trigonometru". Tyhle majestátní stavby mě vždycky přivádějí k úžasu, zase pokorně prohlížím, v duchu mi probíhá prohlídka "Zeleného" na Dobrošově, pohled zvenčí na "Veverku" a "Jabůrka" na Adamu.... možná vánoce, možná loučení se starým rokem, možná jsem se opravdu do těch betonových potvor zamilovala. Nevím. Je tady moc hezky.
      Pokračujeme k MO-Sm-S 38 "V lese" - dělotoči. Začínám s úsměvem zuřit. Každá fotka je okořeněna přítomností kamarádů, tohle fakt vypadá na rodinný výlet, žádný průzkum, jen tak, radost z betonu. Jedna jediná se povedla bez lidí - malý ventilační zvon. Kamarád Jirka natáčí nějakou dírou v "těle" dělotoče cosi uvnitř, jsem zvědavá, co tam vlastně viděl. Dělotoč je zazděn, přistavené schůdky vedou nikam, pohled jen a jen na betonový plát....
      Cca 250m odtud tvrzový dělostřelecký pozorovací strub MO-Sm-S 42 "Nad Hájem", místo našich československých zvonů opatřený německou hranatou zpotvořeninou, posloužil i nám k rozhledu po krajině. Dole vidíme MO-S 37, vesničky, vodní plochy, na louce u srubu by se nádherně válely sudy. Teď trošku zalituji, že není sníh, i ten igelitový pytlík pod zadek by byl vhodné jezdítko.
      Vracíme se přes dělotoč na hlavní spojnici, cestou potkáváme krmelec a pak zabetonovaný, upravovaný nouzový východ. Fotku bohužel nemám, nemám klid na výměnu baterek. Sestupujeme k jižní straně,nad vchoďák MO-Sm-S 41 "Nad Valchou". Protože je tvrz stále v užívání Armády České republiky, pod nohama pouze tušíme spojovací chodby... a tam se nedostaneme. Ani ke vchodovému objektu, který je obehnán plotem s tabulkami o zákazu vstupu. Tak jen prsty přes pletivo, zahlédnout kousek stropnice.... Celkově tvrz nepůsobí moc mohutným dojmem, objekty jsou od sebe nepříliš vzdáleny, po povrchu vede naučná stezka. Sestupujeme do vsi Háj ve Slezsku, cestou si povídám s benjamínkem Jakubem, který sebou tahá 10kg batoh. Mám chuť mu to příšerné překážedlo na chvilku vzít, ale.... kluk dostává první pořádné bunkrácké kapky, když už si nechal nakukat, že všechno co sebou vláčí bude opravdu potřebovat, tak ať nosí. Dvoulitrovku vody vyleje až za pár hodin - trénink je prostě trénink.
      Teplíčko v hospodě - hotýlku v Háji nás uklébává, ale ještě chceme dál.....
      Znovu přes trať Ostrava - Opava na sever, k MO-S 36 "U Opavice". Objekt je za drůbežárnou, vevnitř známky používání studny jako zdroje vody pro zemědělce, socialistické elektrické rozvodné skříně, vykradené, předělávané el. rozvody.... Na čelní straně je možné pomocí pevně ukotvených provazů nahlédnout do mírně zborcené revizní šachty. Zához tu není a asi nikdy nebyl. Vevnitř bordel.... nechci se opakovat. Až sem půjdete, vraťte se zpět na můstek u drůbežárny - jinak poputujete k řece Opavě a stejně se budete vracet. Přes pole, teď už trochu rozměklé, procházíme zadem kolem plotu snad opět zemědělského objektu s neskutečným bincem na dvoře k MO-S 37 "Cukrovar". Objekt otevřen, v týlovém patře si děti vyrobily svůj "bunkr". Načapali jsme je tam, nevím, kdo se vylekal víc :-)
     Kubík konečně vylévá vodu a my dopíjíme poslední kapky z těch několika lahvinek, které nám zpříjemňovaly cestu. A po asfaltce do Dolního Benešova absolvujeme nejméně chutný kousek cesty. Stmívání, ono už je 15,45, už za tmy okukujeme hýřivé vánoční osvětlení náměstí a přemýšlíme, co provedeme s MO-S 34. Takhle potmě, resp. v mlze, už jednou kamarádi hledali. Za tmy, bez světlometů, jenom s normálními baterkami, to už naše mise ztrácí smysl. Takže nádraží , ještě pár legrací s natáčením interwiev a vláčkem do Hlučína. 17,30. Prajzské hlavní město jen proběhneme, pak zmrzáme na autobusáku v očekávání spoje. Parta se rozděluje a loučí. Bohumíňáci volí variantu pěšího přesunu přes Darkovičky, Šilky /čti Šilhéřovice/, Polsko - pozor, zde jen a pouze malý pohraniční styk. Domů dorazili cca ve 21,00 hod, přežil i Jakub s batohem. Možná už dneska stojí opět na svých vlastních nohou.
      Rumcajs Libor, Pinďa, tramp a já se přesouváme autobusem do Ostravy Svinova, pak do nádražní restaurace, pak se loučí Libor, v Horní Suché Pinďa a my po tak krásném dni dorážíme domů o půl desáté. Fotek hodně, spousta pohody, klidné popovídání s každým s kamarádů zvlášť i se všemi dohromady - bylo to skvělé. Kluci odhadli pochod na 18-20 km, pětka z MO-S 5 si dala celkem cca 35 km. Dobrý, ne?
      Přeji vám všem do nového roku spoustu krásných zážitků, možná někde spolu zalomíme palec.....

      zpět putování