15. února 2004 - Šibenice

     Bunkrácký svět je malý. Počátkem roku se mi ozval pán-kluk Jirka, podělil se o nějaké materiály a že se chystají s kamarádem, který má GPS, na průzkum Šibenice. Jen zkusmo jsem si tipla, že by to mohl být Mirek, neb geograficky ze známých GPSkářů nejblíže - a byl. Kde jsou bunkříky, navíc dobří lidé a jako šlehačka na dortík ještě GPS - tam chci být taky. Vetřela jsem se....
     Vhodné počasí se naskytlo brzy, moje touha po duševně sólo výletu už taky byla značná, s radostí jsem v neděli vstávala dosti brzy. Cestování vlakem, kdy můžete přemýšlet o čem chcete, nebo v klidu spát, nebo koukat, za kterou vrbou jukne řopík - to je pro mě ještě pořád k nezaplacení.
     V Opavě na nádraží si mě kluci naložili do staré, ale technicky perfektně vybavené škodovky. První zastavení na OP-S 27, 26, 28 v tomto pořadí. Notoricky známé sruby nebudu popisovat, tady je pár fotek.
OP-S 26
U Milostovic
OP-S 27
Paletovo Pole
OP-S 28
Mezicestí
























     Mezi OP-S 27 a OP-S 28 přejíždíme, parkujeme na spodní cestě v prostoru, který je na turistické mapě označen U sosen. Horní cesta, blíže k "osmadvacítce", je pro auto nepoužitelná. Pak pokračujeme k OP-S 29, která je zavážena sutí a hlínou, vevnitř rozbitá. Zajímavostí je ošetřované políčko a pár švestek před prostorem levé kasematy. A už zase nefotím - umřely baterky. Existuje něco jako měřidlo, zda jsou vybité nebo nabité? Mám jich hodně, rechargeable, ovšem nikdy si nepamatuji, v jakém jsou stavu.....
     V této fázi Mirek aktivuje GPS a já sleduji, jak se postupně přihlašují družice, jak se pohybem auta mění situace v příjmu. Až jich bude nejméně osm černých, budou údaje správné. Jedeme směr Nový Dvůr, koukat na něco, co mělo být a není.
      Auto necháváme na příjezdovce ke stodole, na turistické značeno jako kůlna. Kousek odtud je neoznačená kóta 362,8, pod ní měl stát vchodový objekt dělostřelecké tvrze Šibenice. My se však vydáváme do lesíka. Tady nenápadně pramení stružka, no, pramení...zase pod nějakým tím komunálním odpadem, jak je u nás zvykem. Kaňonek je mirně zvlněný, za hrbem vedle stružky je další prohloubenina, s občasnými dírami. Jsou to propadliny odvodňovacího systému, který byl pro Šibenici vybudován. nacházejí se zde tři revizní šachty, dvě jsou přilopené víky s úchyty, jeden, užší, je nezakrytý. Celý systém končí odpadní rourou, která volně ústí do potůčku. Vracíme se zpátky k horní části údolíčka, tam nahoře by měl být nouzový výlez, teď to vypadá na umělý kopeček. Kdybych nevěděla, co to může být, vůbec bych tam nějakou stavbu nehledala.
     Na poli vedle lesíka měl stát vchoďák. Místo je již zaměřeno, kluci jej identifikovali vlastním průzkumem podle pozůstatků po stavbě na poli a podle pamětníka. Mám tedy v GPS objekt zaměřen a pokouším se k němu dostat. To prostě chodíte po holém poli..a najednou jste tam. GPS ukazuje vzdálenost k objektu, šipka směr. Trochu mě mátlo, že když jsem šla od "vchoďáku" pryč, měnila se vzdálenost a šipka se moc nehnula. Ale protože jsem se točila jako holub na báni, možná jsem tu kouzelnou krabičku zblbla... V každém případě se už GPS přestávám bát :-)
     Tvrz Šibenice byla situována do málo členitého terénu, zřejmě byl problém umístit vchodový objekt, aby byl dostatečně krytý. Podle nákresu je od vchodu k prvnímu objektu - dělostřeleckému srubu Březová - vzdálenost cca 1000m. Celková délka podzemí měla být podle mých propočtů cca 3km, ale nemám to ověřeno. Žádný ze srubů nebyl postaven. Vzdálenosti mezi jednotlivými pomyslnými sruby na holých prostranstvích mi připadají obrovské. Možná je to optický klam, kdyby tvrz byla postavena, možná by došlo k zalesnění, maskování a tím "zhuštění" prostoru.
      Pánové dnes chtějí potvrdit nález místa, kde se měly vyskytovat pracovní šachty mezi objekty Op-Š-S 31, 32,33. Maji dobové foto, dobové letecké snímky, už jednou dělali průzkum za jiných vegetačních podmínek. Vypadá to na zvláštní hledání, já se při tom učím koukat na terén zase jinýma očima. Pole jsou holá, s mírnou sněhovou pokrývkou, tak akorát, aby ještě trošku byly vidět hroudy. V jednolitých polích jsou pak patrny mírné prohlubně, více zaváte sněhem - pozůstatky po šachtách. V jiném ročním období a za jiných meteorologických podmínek by totálně splývaly s okolím. Pro laika musí toto průzkumničení vypadat přinejmenším jako potrhlá činnost. Hledáte něco, co tam snad bylo a co má možná někde zbytky. Už nikdy to nebude k ničemu sloužit, a přesto vás samotné hledání i nález přivádí do stavů mírné či větší euforie......Jsem prý blázen jen, jsem prý blázen jen - i na mě se může aplikovat tahle krásná písnička.
     Vítr na holinách vůbec nebyl příjemný, boty už jsem měla řádně promočené, prohlídla jsem si řopíky, pak ještě prolezla domek po vojácích, už opuštěný a vybydlený, měl na něm stát dělotoč OP-Š-S 33, kluci zaměřili co chtěli. Jenom prohlídku OP-S 36a a b jsem odmítla, to si fakt nechám na léto. Bude tady moc hezky, na takový jedno, dvou, třídenní čundřik, sráz k potůčku Herlička vypadá romanticky, vrátím se sem.
     Postavená lahůdka mi zbyla nakonec - srub OP-S 38 U pomníku, vybetonovaný ve třetím srpnovém týdnu 1938...ještě teď jsou vidět zbytky výdřevy, nejsou dokončeny příčky, je to srub v syrovém stavu. Dole se drží voda, doslova bazén.
     Dojezd dnešního putování je v hospůdce nevímjaksejmenuje ve Velkých Heralticích. Děkuji sama sobě za nelenost vzít si sebou náhradní boty a teplé oblečení. A to ještě bylo vcelku skvělé počasí a žádná námaha při přesunech nebo kamzíkování do nepřístupných míst. Naprostá pohoda. Trošku jsme popovídali o pevnostech, o dalších zálibách, pojedli, spočinuli. Dostala jsem krásný dárek, CD s něčím super, další CD s písničkami, knížky o opevnění, nádhera. Děkuji oběma kamarádům za skvělý den a péči. Vyčistila jsem si hlavu, užila čerstvého povětří i potkala bezva lidičky.
     Ještě jednou díky a snad zase příště někdy někde...

PS: Mirek umístil odborný komentář s fotkami na        je to tam všechno....

      zpět putování