20. - 21. září. 2003    Dolní Světlá a Liberecko
 


     Tohle bude oříšek.

     Abych nebyla příliš sentimentální, romantická... a přitom zůstala svá. A to se už ozvaly hlasy: "Paní kolegyně, kam se poděla vaše romantika?" i "Co blbneš, samej technickej popis, kde máš střechy a kytky??" No dobře, snad to, dívky a pánové, přežijete.

     Říkejme tomu výlet - žádné průzkumničení nebo putování, prostě výlet. Poňoukla jsem kamaráda Mirka, takto řidiče a fotografa, naslibovala vzorné chování a papání /obé splněno/ a v sobotu ráno v 05,00 pro mně přijel do Třince. V batůžku baterka, maskáče v igelitce, kytička v papíru..... Nádherné počasí. Babí léto. Jeli jsme přes Jeseníky, Suchý vrch, škuby někde na bunkrech zastavit, ale cesta daleká, marné volání...
     Marně volali i kamarádi, že čekají v Nové Huti na řopíkách. Měli jsme skluz a tak přímo do Dolní Světlé. Z parkoviště na konci vesnice po betonce k hraničnímu přechodu Dolní Světlá - Waltersdorf. Nebyly tady davy lidí, možná jsem očekávala větší sešlost. Ale na každém, kdo sem dnešního dne zavítal, bylo vidět, že přichází s určitou vstřícností, možná pokorou, otevřenou duší. Nejsem idealistka - někteří sem byli vysláni institucí, orgánem, ne každému bylo třeba milé strávit krásnou sobotu tímto způsobem.... přesto nerudných tváří nebylo. Když jsem viděla tolik různých uniforem, historických i současných, uniformy vojenské, četnické, policejní, celnické, hodně svátečně oblečených lidí - polekala jsem se, že celá akce bude příliš oficiální a tím pádem nudná.
     Završením obětavé práce a zanícení mnoha jednotlivců a následně i spolků či firem bylo

Odhalení pomníku
příslušníkům Stráže obrany státu z r. 1938
v Lužických horách
.

     Pomník má za cíl trvale připomínat statečný boj našich předků na neklidných hranicích naší vlasti koncem 30. let minulého století. Je vzpomínkou nejen na hraničáře ze Světlé, ale na všechny příslušníky finanční stráže, četníky, policisty, vojáky, železničáře a další československé občany, kteří s nejvyšším odhodláním bojovali v pohraničí za Československou republiku proti zvrácenosti německého nacismu. Včetně hrstky statečných německých antifašistů, kteří vytrvali na straně demokracie, svobody a lidskosti.
      (Téměř citace ze sborníku Hraničáři pod Luží´38)

     Otcem myšlenky zbudovat pomník je příslušník Československé obce legionářské - Jednoty Mladá Boleslav, KVH Rota Nazdar, jinak také bunkrolog, autor publikace Liběchovská příčka /s kolektivem/, spoluautor sborníku Hraničáři pod Luží´38, pro mně už napořád "Babočka"
má medajli :-)
Ing. Jaroslav Beneš
     Vyjmenovat všechny, kteří se podíleli, není v mých silách ani účelem těchto postřehů. Největší práci odvedli Československá obec legionářská - jednota Mladá Boleslav, Klub vojenské historie Rota Nazdar Bakov nad Jizerou, Klub vojenské historie Česká Lípa, podporou přispěli poslanci Parlamentu ČR Ing. Jitka Vojtilová a p. Oldřich Němec, praktickou pomocí i sponzorským darem několik firem z okolí, brigádničila spousta jednotlivců......
     Podrobné a fundované informace včetně fotografií z postupu prací i odhalení památníku naleznete pod obrázkem části hraničního sloupu
informace o památníku v Dolní Světlé, linka na www.luzickehory.cz
     Samotný akt odhalení památníku byl velmi příjemný, člověčí a normální. Těch několik projevů řečníci pronesli bez halasných velkých slov, přirozeně, osobním prožitkem mnohé z nás dojal generálmajor Špaček, mně osobně pak Československá státní hymna. Když se ozvalo "Nad Tatrou sa blýska..." brečela jsem jak malá.
čerstvě odhalený pomník 20.9.03
     K odhalenému památníku několik lidí položilo kytičky. Já jsem si u toho vzpomněla, nebo mi hlavou bez ladu a skladu prolítli kamarádi od bunkrů, kteří mají vztah nejen k tomu šílenému betonu a železu, ale hlavně k době, historii a hrdosti.... Pavel, Major, Petr a Tomáš fotografové, Bladík s Kozákem, Libor, -dape-, synci z "pětky", dobrodružné Kachně z Brna, Milošek s ločkama, lidé velmi seriozní i romantičtí blouznivci, všichni ti kluci i pár děvčat na bunkrech, kteří tu nejsou, kteří třeba zrovna teď makají na betonových kráskách, nebo je obdivují v terénu ....
     Zajímavá byla neplánovaná setkání. Pán, který mi silně připomínal modela z knížky Stráž obrany státu byl ve skutečnosti nejen modelem, ale i spoluautorem publikace, vedle něj stojící vojáček opravdovým poručíkem Robertem Speychalem. Mnozí jsme konstatovali, že jsme na sebe narazili někde v terénu, nebo na Fort Expu na Dobrošově, nebo se známe z internetu.... Plánovaná setkání byla milá, Libor s Lubošem i jejich mladičký kamarád nám pak dělali společníky.

pár fotek z brigád a odhalení pomníku
brigáda 15.8.2003 fotoarchiv Libor
brigáda 14.9.2003 fotoarchiv Libor
nástup před odhalením pomníku - foto Mirek
čestná stráž - foto Mirek
budova na německé, návštěvníci na české straně hranice - foto Mirek
četník a policista - foto Mirek
generálmajor Špaček - foto Mirek
procítěný proslov generálmajora Špačka - foto Mirek
odhalení pomníku - bohužel jsme nestáli dobře, není moc vidět -  foto Mirek
informace po všechny - foto Mirek
zahrála nám hudba, a to hezky :-) - foto Mirek
zbytek původního umístění hraničního sloupu - foto Mirek
Michal Beneš/vlevo/ a poslanci Parlamentu ČR -  foto Mirek
Michal Beneš, Jaroslav Beneš, Martin Bradáč
celníci -  foto Mirek
Československý lvíček na pomníku....- foto Mirek
autoři knížky Stráž obrany státu - foto Mirek

     Chvilku jsme pobyli v České hospodě v Heřmanicích, občerstvili se, pokoukali, jak jsou za práci vyznamenáni nejzasloužilejší, na památku jsme dostali Sborník, ťukli razítko, jen pár slov jsem prohodila s Babočkou /už konečně relaxuj, boy/..... neúprosně nás tlačil čas, ještě jsme chtěli hodně vidět.
     S Liborem a Lubošem jsme si prohlédli řopík M-1 Mařenice 234, u kterého se dne 6.10.1938 na cestě po "získaném" území zastavil Adolf Hitler. Za války to bylo německé kultovní místo, s památeční tabulkou. V současné době je tabulka odstraněna, uvnitř zůstalo několik německých dobových nápisů, řopík je otevřen, zarostlý kopřivami, stromky.....a má krásnou inundační šachtu se schůdky. Proč v tomto terénu inundačka, nevíme.
z Liborova archivu
20.9.2003 foto Libor
26.10.2002 z Liborova archivu
26.10.2002z Liborova archivu
     Rozloučili jsme se s Lubošem, děkujeme za milé setkání, spousty informací, názorů. Abychom do tmy stihli trošku toho nádherného terénu, hbitě s Liborem vyrážíme na Jitravské sedlo, L1-Jitrava, mám slíbeno něco.....
     Poprvé vidím "skořápky", upravený terén se zbytky vybetonovaných základů, s trčícím železem.
začátek procházky - 272 - foto Mirek
skořápka - foto Mirek
očištěná skořápka plánovaného krásného lomeného A160 - foto Mirek
potmě se už špatně hledá :-) foto Mirek
     Libor se mi snaží vysvětlit, jak se dá z různě rozmístěných traverz určit, který typ řopíku asi měl být postaven. No, jenom podle úhlu zasazení "íčka" to jde vskutku obtížně :-) Stoupáme podél Havraní skály stále výše, k odhrabané a očištěné skořápce zvláštně lomeného řopíku. Tyto základy plánovaného řopíku A160 vyčistili Jarda Beneš a Ivo Vondrovský spolu s dalšími nadšenci. Místo je opatřenou informační tabulkou. Pak jsme v rychlosti prohlédli zbytek po plánovaném "éčku" ....Padlo šero, museli jsme se vrátit.
     Maskáče zůstaly pochopitelně v autě, tak na památku i pár škrábanců pod riflovou sukní, maliní, kopřivy.... Na pamětnou si odnáším sdělení tolerantního kamaráda Mirka, že z pohledu "normálních" lidí jsme neskutečně střelení jedinci, kteří už málokdy pohlédnou na skály kolem sebe, na krásnou přírodu, na jedinou houbu v tom suchém lese /choroš/, kteří s nosem u země hledají jen beton a železo....do poslední chvilky s Liborem probíráme řopíky, kolik jich tady je, v jakých liniích, mám stále chaos v tom "českém" číslování, u mně doma jsou římské číslice, tady písmenka....Měla bych více studovat a chodit na www.ropiky.net, jsem ostuda.
     Domorodec Libor nás přes liberecké nadjezdy - podjezdy, zamotané silniční šneky dovedl až k penzionu Letka, u pumpy TOTAL směr Turnov, bydlení skromné, hygiena skvělá, cena v rámci současných možností dobrá /235.- osoba a noc/. U večeře Mirkovi slibuji, že zítra už žádná pevnostní tématika, zítra budou hrady v Českém Ráji, aby si taky on vychutnal.... padám do spánku unavená ne fyzicky, ale dojmy, vjemy, zážitky.
     Nedělní ráno nabízí opět nádherný den, kafíčko u pumpy, kupuji zatím naprosto zbytečnou mapu č.20-21 Jizerské hory a Frýdlantsko, navštívené řopíky tam nejsou, ale má žlutý pruh i poznačené linie. Neuvěřitelně ochotný Libor přiváží CD s fotkami z předchozího dne, papírek s nákresem podvečerního brouzdání a přání šťastné cesty domů. Loučíme se, navzájem zveme na návštěvu "svých teritorií a držav".....tuším, že jsem našla dalšího brášku. Děkujeme za péči.
     V Českém Ráji vystoupáme k hradu Valdštejn, ještě je příliš brzy, hrad uzavřen, tedy pokračujeme k domovu. Hrubou skálu fotíme z odbočky u silnice, nacházím pomníček sovětského partyzána. Dvacetiletý klouček tady padl. Doma rozečtené Souostroví Gulag mně opět nutí k zamyšlení, co by bylo, kdyby tady s ideály nezemřel - co by s ním po návratu z bojů provedli v jeho rodné zemi. Mirek párkár cvakne Trosky v dáli, no, moc si toho chlapec se mnou neužil.
     To ještě netuší, že mně v Žamberku popadne touha přece jen juknout na Králicko. Vím, že Pavel na K-S 37 není, letmo proběhneme kolem K-S 31 a 32, mrknutím oka zjistíme stav na K-S 16 /děs/, zkoušíme K-S 14. Zavřeno, asi odpočívají po Cihelně. Tak alespoň K-S 15 U lípy, tam vidíme vlajku.
K-S 15 U lípy - foto Mirek
K-S 15 U lípy - foto Mirek
     Poprvé si prohlížím srub, který je už cca rok v rekonstrukci, zrovna natírají podlahy na levé straně týlového patra. Debatíme o všem možném, i o tom velmi důležitém jednom % pochybností u nově získaných informací. V této fázi popisování návštěvy kteréhokoli objektu vždycky lituji.... lituji, že nemůžu napsat, co všechno vidím, co všechno se z původních věcí možná zázrakem dochovalo. Obava, že přilákám nenechavce. To jsme dopadli, milí kolegové.
     Do Třince přijíždíme kolem půl šesté večer, v Milostovicích na Trigonometru už jsme nestavěli. Mirka ještě čeká cesta domů do Ostravy. Celkem 1200km za dva dny. A v pondělí večer mi i on přiváží čerstvé CD s fotkami. Něco půjde kamarádům, něco na www.opevneni.cz, něco celníkům, trošičku sem a hodně do archivu.
     Zvláštní poděkování
     Mirkovi - za trpělivost, dopravu, fotky, ukončení debaty o vzniku lidstva :-) a novou baterku
     Babočkovi - za všechno kolem pomníku /tímto i ostatním pracovitým/, rady, materiály
     Liborovi a Lubošovi - za bezva odpoledne, fotky, pohodu
     Petrovi - že se ozval z trutnovska, parta řádila na "Dnu otevřených mříží"
     Pavlovi - že jsme se zbytečně nehnali za ním do kopců :-)
     posádce K-S 15 - za vstřícnost
     přírodě - za počasí
     vám všem - že jste dočetli až sem :-)


      zpět putování