27. - 28. března 2004 - Pardubice

     T.S. Pahmič z Boudy, jinak taky člen Klubu železničních cestovatelů, pozval nás do Pardubic. Vzali jsme to přes páteční trampskofolkocountry hudební session v České Třebové a v sobotu ráno, lehce ospalí, dorazili na pardubické nádraží.
     Pardubická městská hromadná doprava má dlouhou historii, nejen v trolejbusech a autobusech, ale i tramvajích. Kdo budete mít zájem, koukněte na linky dole.
     V Klubu železničních cestovatelů a patrně i jiných obdobných spolcích se nachází podobná sorta lidí, jako kolem bunkrů. Mají svoje pravé ořechové a dokáží si to prožívat jako nic jiného na světě :-)
     Dva krásně renovované historické trolejbusy nás povozily po VŠECH tratích, které v Pardubicích ještě mají troleje. Některé z nich se už nepoužívají, nebo jsou určeny jen pro provoz o výlukách nebo případných haváriích. Téměř na každé točně mají řidiči technologické zázemí. Co je to "splitka" se mi jaksi nepodařilo pochopit, ale mají je tam taky. Vzali nás i do garáží Dopravního podniku, kde jsme vyslechli docela zajímavé povídání o provozu takového kolosu, o údržbě vozového parku, technických prohlídkách. V dílnách zrovna opravovali vlečku autobusu, jakým jsem kdysi jezdila do školy.
     V poledne jsme se v dosti pomatené hospodě na sídlišti Dubina potkali s kamarádem KRUZITKO a pak jeli do Bohdanče přes historický most z konce 19. století, který sem přestěhovali od zámku. Zde jsme nestavěli, tak jsem technickou památku nefotila.
     Někteří z návštěvníků fotili trolejbusy na každé zastávce, kterou jsme udělali. Spokojila jsem se s pár fotkami, trolejbus v průběhu jízdy "imáge" nezměnil, dokážu však pochopit, že někdo fotí i různá hejblátka, kterých si jako laik neumím vůbec všimnout.
     Jízda byla skvělá, ovšem s přibývajícími počty průjezdů v prostoru "U kostelíčka" už poněkud únavná. Takže zajištěný nocleh na kolejích v Polabinách přišel vhod.
před pardubickým nádražím
starý a nový trolejbus
autobusová vlečka v rekonstrukci

     Jak prohlásil můj tramp Babička, neděle, to už bylo jiné kafe.
     Přijel pro nás krásný autobus, kterého nazvali "polomáčený". Fakt, až na to, že byl béžovo-červený, vypadal jako čokoládová sušenka k nakousnutí....
     Vydali jsme se na pouť po vojenských polních dráhách - železnicích. Projeli a prošli jsme téměř celou trasu. Spousta drážek je zrušených, průvodci nás upozorňovali na místa, kudy vedly. Na dobových fotkách jsme si připomněli, jak místa vypadala ve třicátých letech a připadalo nám téměř neuvěřitelné, že v relativně úzkých ulicích jezdil někdy vlak. Srovnání reality s minulostí bylo facinující.
     Pořadatelé nám vyjednali bezproblémový vstup do současného vojenského prostoru, kde se nacházejí zbytky mostů, drah i funkční montovaný most, po kterém jsme projeli na cvičné plochy. Tady se ženisté učili stavět nejen kolejiště a mosty, ale i lanovky. Taková sborka a rozborka. Konečně jsme začali používat nohy a procházky byly moc příjemné. Po pravém břehu Chrudimky jsme zadem došli k budově bývalého vojenského klubu a mohli koukat na zbytky mostu z druhé strany. I když ještě nebylo listí, fotilo se dost blbě, lesík je docela hustý. Pak jsme vjeli do logistického areálu u krematoria a mohli pozorovat, jak v současnosti fungují či nefungují zbytky ještě existujících kolejnic. Vylezli jsme na torzo kolejiště nad areálem a obdivovali třeba "zarážku" z dovedně ohnutých kolejnic. Vzhledem ke kvalitě materiálu to je precizní práce. Bohužel, zub času a lidská lhostejnost či co nechává takovou krásnou památku pustnout.
     Přes město jsme se přesunuli k nemocnici, kam kdysi také vedly dráhy. Pilíř mostu je monumentální, ovšem pro plnou kartu ve foťáku už zase nemám skoro žádné fotky.
most z levé strany
jiný pohled
most přes Chrudimku
cvičiště
cvičiště
cvičiště s mostem
most zprava
zarážka
mostní pilíř
jeden pán měl čepici a neuměl si otevřít pivo....
akvadukt

     Zajímavá zastávka byla u plánované, leč neuskutečněné trati na Chrudim, s výhledem na nový komplex Tesly. Pokračovali jsme k Donucovací pracovně, což jest vězení, nyní už pro pány, dámy jsou snad někde u Sázavy. Cyklistická stezka vedoucí k Hůrce bývala kdysi taky kolejiště, přivedla nás k Labi a souběžnému kanálu. Mezitím jsme si ještě prohlídli akvadukt. Paráda. Ovšem pro toho, kdo tudy courá a nic neví o historii, jsou pozůstatky po drážkách nečitelné.
     Čas kvapil, cestovatelé se průběžně rozprchávali, nakonec jsme se rozloučili i my. Bylo to skvělé. Přesto, že nejsme ani jeden "blázen" do trolejbusů či autobusů, byli jsme velmi spokojeni. Dozvěděli jsme se hodně nového, já jsem si připomněla místa, kde můj tatínek "vojensky cvičil" a taky pár těch mostů smontoval.... Bude-li příležitost, vrátíme se. Na více dnů, třeba na kole. Ideální krajina pro lenochy mého typu a spousta objektů pro foťák.
     Pojeďte taky.... a s Klubem železničních cestovatelů nejen do Pardubic.


     Linky na odborné stránky

      Klub železničních cestovatelů       Vojenské polní dráhy v Pardubicích

      zpět putování