Dovolená s bunkříky 17. - 23. 8. 2003

Co s ní provedu, s dovolenou, které je tak málo?
S velmi omezenými prostředky, autíčkem veteránem, se spoustou nápadů a přání?
No co jiného než bunkříky :-)

     Prohrábla jsem peněženku, koukla do mapy, do rozpisů bunkráckých akcí, dohustila pneumatiky a dolila oil plus nějaký ten litřík plynu, vyměnila parťáka /dceru/ za synovce Jakuba, domluvila ubytování za hubičku, vytiskla průvodce po opevnění a hurá na Králicko.
     Nědělní ráno lákalo k přímé cestě, ovšem prve pro Jakuba do Suchdola nad Odrou. Navigátor zmožený vesnickou tancovačkou byl celkem na dvě věci, v Opavě objížďky, čerpačka na plyn otevřena v neděli až od 13.00 hod, tak jen nákup proviantu a jedem. Kousíček. Na klasiku, OP-S 25 Trigonometr, pohladit zvon. Cestou vidíme řopíky obsazené rodinkami se skládacími křesílky, au au.
     A koukáme už jenom kde je plyn, chceme plyn, plyn, plyn!!!! Do Horní Lipky na bydlení přijíždíme příliš brzy, tak ještě šup na K-S 37, pozdravit pana provozovatele, u Žamberka na Šedivci konečně plyn non-stop a na zpáteční cestě prolízt řopíky naproti Hůrky. Ubytovat se a padnout....
     Pondělí - copak provedem? Vedro, neskutečné vedro. Veterána necháváme na silnici mezi "pětkou" a "šestkou" a vzhůru na K-S 2. Pláně, takzvané pastviny, žhou do zblbnutí. Podlézáme provázky, pak už Jakub sahá rukou a konečně dostal mírnou ránu :-) Les a mapa a hledáme "dvojku" protože.....prostě protože tady musí být. Když půjdete lesní cestou stále mírně vzhůru, nepřehlédněte cestičku do lesa, vpravo. Nalézáme rozvalený srub, chudáčka, označujeme jako K-S 2, fotíme. Jakub prolézá a pořád vykřikuje cosi o třetím zvonu. Začátečník, říkám si, vidí bludy....jo, houby bludy. Když furt nedal pokoj, koukla jsem do plánku a pic....ona to K-S 3 U lesa!!! Zde mírně odbočím od tématu. Já nejsem odborník, jsem pozorovatel a obdivovatel. Mám právo na omyl. A smějte se nebo ne - bez omylů by byla nuda. Máme obrovskou radost, že jsme poznali co to je, tiše i nahlas děkujeme www.opevnění.cz /schválně nepřelinkováno, abyste mi neutekli/ a Petrovi, že ukázal co všechno s informacemi lze....je to báječné. Náhle se dobře orientujeme i v mapě a najisto vyrážíme ke skutečné "dvojce".
      K-S 2 Na kótě je cca 300 metrů nad "trojkou". Výbuch munice zevnitř tento objekt značně poničil, přesto vypadá poněkud lépe než K-S 3. Jakub se kochá, prolézá co může, až mám někdy strach, aby..... Přece jenom, před bunkry je třeba mít respekt. Vracíme se okolo "trojky", ještě pohled na rozloučenou a alou dolů ke "čtyřce", naprosto bez problémů. Akorát na pastvinách nacházíme díru, žádný bunkrácký objev, jen díra v rozpukané zemi, průměr cca 60cm, hliněná krusta a uvnitř zajímavý prostor, jako když jeskyňka. Kuba tam chce lízt, ale to už jsem z moci úřední zakázala. To tak ještě, pohřbít zaživa, lopatku jsem neměla a jak jej budu vyhrabávat!!!
      V břízovém lesíku, který slouží zřejmě jako zábavní centrum pro myslivce, stojí K-S 4 U cesty. Není jasné, kdo se o ni stará. Zamčená. Jakubovi se podařilo někudy vlézt dovnitř a pokřikuje na mně za mříží. Hotová ZOO. Začíná se zvedat osvěžující větřík, po tom vedru spása. Pádíme dolů po svahu, nakoukneme do řopíku a sledujeme kudy cestička k dalšímu srubu. Možná už trochu zkušeným očkem vidím beton, ano, límec protitankových překážek, přicházíme jako mlsní psi k potůčku a fotím, fotím.....nádhera.
      K-S 5 U potoka opravdu nemusím představovat. Srub byl zavřený, prohlídli jsme si okolí, které je pěkně upraveno, opět se pokochali protitankovými překážkami, ukázkou ocelových jehel a rozsocháčů u řeky Moravy. Morava tady vypadá jako potůček, název toku jsem dohledala až teď a jsem docela překvapená, jak je malinká. Byl zde pravděpodobně také protitakový zátaras, teď by se Morava dala přeskákat a pokračovat k "šestce", my se vracíme k autu.
     Kdybych to byla věděla, kdybych se byla lépe orientovala v mapě....kdyby samé chyby. Nechala bych Dr. Živága /mé historické vozidlo/ pěkně v Horní Lipce a šla pěšky. Jsem ostuda. Doslova za rohem jsme projeli kolem "šestky" a pokračovali k letišti, tam jsme nechali auto a vraceli se zpátky.
      K-S 6 U kapličky a K-S 7 U vesnice /ooobrovský otvor pro nasávání vzduchu/ jsme proběhli celkem svižně, začalo být toho betonu nějak moc a to jsem se ještě těšila na něco, co ještě na www.opevneni.cz nemělo fotku. Dále jsme pokračovali zpět po polňačce do Červeného potoka, neb letiště vypadalo neprůjezdně. Ale prý se tudy klidně může, vyzkoušejte. Budete na "osmičce" cobydup. My jsme to vzali pěkně /blbě/ po cestě. Nejeďte podle šipky nádraží, čeká vás betonka, tankodrom, raději ještě kousíček dále, pak normální alfaltkou doprava, pak hezky rovně přes koleje a jste tam - cca 10 metrů a vlevo. Bunkráci prominou popis všeobecně známého úseku, ale čtou to i lidi mého ražení, tedy totální zmatkaři.
      K-S 8 U nádraží jsme si prohlédli jako turisté, nefotili jsme. Moc se mi líbil nápad s osvětlenou studnou a informace o továrně Richard. Tady jsme potkali p. Špitálského z K-S 32, prohodili pár slov, koupili knížku a pěšky se vydali hledat toho mého pokušitele.
     Přes lávku a po kolejích jsme šli k lesíku, který se následně projevil jako maliníko-ostružinová houština, vhodná tak na mačetu. Prolezli jsme /já v kraťasech/ a našli pouze jeden řopíček, velmi "vkusně" obestavěný přístřeškem pro kozu...a "devítka" nikde. Opět mapa, tam je to špatně poznačeno jako v poli, ovšem na poli byl akorát kombajn a podivně koukající zemědělec. Tak do lesíku za polem!! Tam ta kráska je. K-S 9 Mezi lesíky je vskutku těžce fotitelný srub. Zarostlý. Rozsah poničení jako obvykle. Jakub prolézá všude možně, a hlavně nalézá théma celé další dovolené - v zaoblení po vyrvaném zvonu objevuje drážku v betonu tak cca 40cm širokou a 15-20cm do hloubky, bez kramlí, já tipuji na prostor pro žebřík k podlážce. Jakub se pak doptává kdekoho co to je. Názory různé - výtah pro munici, prostor pro žebřík, pro kladku na podlážku. je fakt, že jsme to pak viděli i jinde. Ale první objev obdivovatele Jakuba je něco jako první noc...byl šťasten a s dotazy neunavitelný :-) PS: Lesík s "devítkou" je viditelný ze silničky - aleje, vedoucí do Horní Lipky od Králík.
     Vracíme se zpátky pro auto a konstatujeme, že jsme viděli betonu dost. Pro dnešek. Večer páchám kotel těstovin, máme boule za ušima a navařeno na sto let, pak klasické kafíčko a cigárko /fuj/ s mapou na schodech....zadařilo se dneska.
     V noci bouřka....strašlivá.
     Úterý nezačíná dobře. Mám foťáka dědečka, kartu jen 8MB, nová se už nesežene, fotky mi v domluvené firmě stáhnout nechtějí nebo nemají ten správný program, i když mám kabel....tak už musím velmi šetřit. Počasí vlhké, mží a drobně poprchává. Bereme spolubydlící manželata /opravdoví turisté/ a hurá na první "organizovaný" výlet. U K-S 37 Na rozhledně/pár fotek viz Výlet Opavsko, Králicko, Rokytnicko/ se potkáváme s dalšími účastníky, squadra čítá celkem 9 lidí.
     Vyrážíme kolem K-S 38 ke tvrzi Adam, kde je náš pohyb po povrchu předem dohodnut a jinak ostří psi jsou pacifikováni. Podzemí je naprosto nepřístupné, používá armáda. Prohlídka povrchu trvá asi dvě hodiny, velmi na mně působí prostředí, kam turisté běžně nepřijdou, tichá, vlhká, do sebe schoulená příroda...padla na mne tíseň a nostalgie. Tak jenom těch pár fotek a žádný popis. Na zpáteční cestě ještě míjíme drtičku kamene, už nefotím, šetřím, snad něco dodá časem Jakub.
     Prokřehli i lehce zadumaní se vracíme na K-S 37, kde na nás čeká velmi milá "paní domácí" s dobrotami a hlavně kafem....povídání nebere konce. Celnické historky pana Panuše, poutavě podané, mně chytají za srdce. Srub sám vyzařuje lásku a obětavost, se kterou provozovatel a jeho pomocníci pečují a zvelebují. Děkuji, Pavle.
     Středa je ve znamení další tvrze, kostela a pomníčku. Prve ovšem hned zrána veteránem pocuchám popelnice před budovou, aby to nebyla taková nuda a bylo kam lepit bunkrácké samolepky. To víte, couvání není moje silná stránka :-) Tvrz Hanička mně nezklamala ani nenadchla. Prohlídka podzemí byla vcelku dobře vedena, ovšem snaživá průvodkyně nereagovala na doplňující dotazy. Asi provádějí nebunkráci. Vnitřní úpravy, známý to "Kahan", jsou otřesné a objekt hodně znehodnotily. Komentářů již bylo napsáno dosti, proto zde nic. Pro pohlazení na duši si dojdu pohladit /alespoň očima/ minometnou střílnu na R-S 72. Na R-S 73 zastihujeme partičku rádobyčundráků - hi hi, dívka má udělanou umělohmotnou francouzskou manikúru a matlá cosi v kotlíku, ve střeleckých místnostech šmajchlkabinety....no, nebyl by nakonec ten poděs Jirka vhodnější uživatel???
     Naši spolubydlící turisté se vydávají do Neratova pěšky, my ostatní autem a stejně dojíždíme později :-) Kostel v Neratově mně ohromil. 10. května 1945 byla střecha zasažena sovětskou střelou, klenby propadly r. 1957. Nyní probíhají rekonstručkní práce na obvodových zdech, současně se zde po širým nebem konají bohoslužby. Nástin budoucnosti - zastřešení skleněnou kopulí. Určitě se sem vrátím. Z Neratova pokračujeme do vesničky Vrchní Orlice, kde vnučka p. Panuše pokládá kytičku na pomník příslušníka SOS Josefa Navrátila. K problematice celníků, celnictví, historie spojené s obranou republiky se pravděpodobně vrátím v samostatném pojednání. Po pár kilometrech opět krátká zastávka, prohlídka hraničního přechodu v Bartošovicích, pak minizastavení s položením kytičky k pomníčku dalšího celníka. Společný super pozdní oběd v penzionu Alfons v Lichkově. Vřele doporučujeme, obrovské a chutné porce za velmi rozumnou cenu, případné ubytování taktéž. Cestou zabrousíme na K-S 32 i na K-S 31, pokusíme se prohlédnout K-S 16 /děsné, ve všech otvorech narván hnůj, a to kravský.../ Ještě jsme stihli zajet na Horní Hedeč, prohlédnout si klášter. Večer přijíždějí Petr a Miloš, konečně mezi námi pořádný fotograf :-) Ještě jedeme na K-S 14, pan policejní rada tam bude aktulizovat protidrogovou výstavku. Článek zde. Potkávám se tam i s bunkráky ze Stříbra, prohlížím fotky nádherných řopíků....a už se začínám těšit na další dovolenou. Vyčasilo se, hvězdná obloha, příští dny bude hezky.
     Čtvrtek ráno - v sedmi lidech na Boudu. Obdivuji Petrovu trpělivost, moje auto se plazí serpentinami na Suchý vrch a on na mně tolerantně vyčkává - jestli jsem náááhodou nezblba a toho chudáčka nepřekotila. Vím, že mně čeká cesta pěšky dolů a funění zpátky, no, ještě že i jeden z ostatních je podobná kulička jako já :-) Na Boudě čekáme hodinu a čtvrt na prohlídku, pátrám po kamarádovi, ale přijede až večer...a Petr běsní. To neví, že jej ještě čeká přítomnost asi 15 minifotbalistů v zelených dresech, klučíků s vedoucími. A že naši výpravu bude pronásledovat velmi rychlým tempem další výprava, tentokrát polská. Krásné fotky z podzemí i nadzemí Petr umístil na www.opevneni.cz Prohlídku vedl velmi zkušený průvodce, děkujeme. Stejně jsme nevydrželi, při tolika hemžících se lidech nejde pořádně fotit, a při druhém výstupu nahoru už zůstali na povrchu. Prohlédli jsme si co bylo možné, včetně klasiky - prevráceného řopíku a docela spokojeni s ostatními vystoupali zpět na Suchý vrch. Lituji, že jsem si i pro nedostatek času neprohlédla vyhořelou chatu. Odpoledne jsme se rozdělili, Jakub by přidělen k Petrovi, já jsem měla svoje koukací zájmy. Znovu, v klidu a pořádně klášter v Hedči. A rozpoznávání technických špeků v železniční stanici Dolní Lipka, takže už vím, co je to obrysnice :-)
     Pátek dopoledne byl ještě jenom můj, na skok na K-S32, debata o maketách opevnění, obídek znovu u Alfonse /tentokrát dětská porce, jsou to opravdu kopce jídla/ A jsem odvolána, Jakub potřebuje ukončit pobyt, tak rychle na K-S 14, resp. na Cihelnu. Už se nedostanu autem kam potřebuji, vyrostla záchytná parkoviště, ještě že existují mobily. Nakonec se potkáváme a společně vyčkáváme na zahájení generálky akce Cihelna 2003. Sledujeme výsadek paragánů, ukázku Ostravské operace...Poprvé na vlastní oči vidím Martina Ráboně, jeho výklad je opravdu skvělý, dá se říci téměř bez papírku popisuje veškeré dění, spousta informací....ten kluk je fakt dělo. Celkově velmi dobrý dojem, v sobotu tu asi bude spousta "normálních" lidí a já moc davy nemusím. Nyní skutečně výborné. Musíme chvíli počkat, až se bude smět do K-S 14 /v době ukázky uzávěra/, kde Jakub nechal batoh a nezbytné bongo, které sebou myslím tahá jako povinnou zátěž :-) A už je domluveno další rande, v 17.00 pro změnu opět na K-S 32, a to s milým kolegou LO37. Dostávám kopec ofocených informací a spoustu CD. Jedno CD je pro Tomáše Fotografa, taky story.... Milošku Milošku, kdypak já si to všechno poctivě prohlídnu a přečtu. Společná prohlídka srubu, koukáme na cvičnou tankovou věž, dopravenou do týlového patra, na další výstavky, tohle je prostě tankový srub. LO37 nemá moc času, škoda, povídalo by se do rána. Znovu na Šedivec nabrat plyn, v těchhle terénech to dosti žere. Jedeme na ubytování, Jakub ještě vyráží znova na milovanou "devítku", vrací se nadšený, prolezl další řopíky - no, vylíhnul se nám bunkráček. Jak dlouho mu to vydrží???? Nestíhám se rozloučit s Petrem a Milošem, to je mi líto. Zato mně v batůžku tíží CD pro Tomáše. Jednou že přijede, pak zase ne....
     Sobota je ve znamení loučení a chaosu v Králíkách. Přijíždějí návštěvníci a mně se pomalu dělá mdlo. Bič a pryč. Jakub posazen do pražského autobusu, já ještě kafíčko v hotelu Beseda, CD pro Tomáše nechat na recepci, a domů. Domů? Když už jsem tady, udělám si výlet na Drozdovskou Pilu, osada blízko Zábřeha na Moravě. Mých 8 let učitelování, dá-li se to tak nazvat. Popovídání s kolegyní a šéfem, neviděla jsem je 10 let. Po jedné vyrážím k domovu. Sama. Poprvé takovou štreku - cca 220 km - úplně sama. V hlavě mi zní "knock, knock, knocking on heaven´s door", mám chuť podupávat do rytmu, nádherné počasí, prázdné silnice, hotová road movie. Kde jsou životní katastrofy, kde hnusné podvody....jsem tady, svobodná, nezávislá, šťastná.
     Přeji vám totéž, přátelé.

     PS: povídání o celnících, protidrogových aktivitách a Cihelně 2003 bude samostatně.

zpět putování