Československá vlastivěda díl II, Dějiny, svazek 2, od r. 1781 do současnosti /tj. r. 1969/


           O deštivé prázdninové neděli léta páně 2003 vytáhla jsem z knihovny tlustou knihu. Jeden z dílů       encyklopedie, kterou připravilo a r. vydalo 1969 nakladatelství socialistické akademie Horizont v Praze, ve       spolupráci s Československou akademií věd. Slovo socialistické mně zarazilo, rok 1969 povzbudil. Navíc       jsem si připomněla, že encyklopedie snad nebyla z důvodu politické nevhodnosti ani dokončena či       dovydána. Takže by mohla být, v rámci tehdejších možností, i pravdivá.

            Přesto, než se pustíte do čtení, posuňte se zcela dolů. Aby váš čas zde strávený nebyl marný....

           Oblast mého zájmu, kapitolu VIII - Ohrožení a zánik Československé republiky, zpracovala
      Dr. Alena Gajanová, kandidátka historických věd. Dovolím si podělit se s vámi o některé náhledy či popisy       událostí. Z publikace nebudu citovat. Výhradně vlastní poznámky a připomínky k tématu označím       kurzívou.
           Startérem velké hospodářské krize v celém tehdejším kapitalistickém světě byl krach na newyorské       burze 24. 10. 1929. Americké banky přestaly v Evropě poskytovat úvěry, stahovaly peníze zpět,
      v Německu narůstala vnitropolitická krize - a v září 1930 zvítězila ve volbách Nacionálně socialistická       strana. Všeobecný hospodářský úpadek se velmi těžce projevil ve všech státech, zvláště pak v těch       malých, ke kterým Československo patřilo. Nejhlubšího bodu krize v ČSR dosáhla v r. 1933, později než
      v okolních státech. Přesto drtivě. Zhroutil se zahraniční obchod, velmi důležitý, v době konjunktury       představoval odbyt pro třetinu naší produkce. Krize postihla všechny vrstvy obyvatelstva. Hluboce otřásla       mezinárodním postavením republiky, i když vláda činila pokusy o zapojení do celních a hospodářských       unií /předchůdci EHS a EU/. Již tehdy, možná pochopitelně, se každý stát snažil zdolat krizi nejprve ve       vlastní zemi a pak se ohlížet na další.
            Přístup k řešení krize nebyl jednotný ani u politiků v československé vládě. V liberálním státě, kterým       jsme byli, muselo z důvodu vnějších vlivů docházet k nedemokratickým opatřením i posílení mocenské       pozice státu a státních orgánů. Vládní krize vyvrcholila rekonstrukcí vlády na podzim r. 1932, došlo k       obrovským škrtům ve státním rozpočtu, hlavně v sociální oblasti, zvýšily se daně, které postihovaly široké       vrstvy obyvatelstva.
            Politická krize se nadále rozrůstala. Dochází k radikalizaci obyvatelstva, dělnickým nepokojům
      a hlavně v příhraničních oblastech k příklonu německé menšiny k nacismu. Na Slovensku se stále       hlasitěji domáhala autonomie Slovenská ľudová strana a Slovenská národní strana. Jednota       Československa se začala bortit zevnitř. Vláda reagovala vydáním mimořádných politických zákonů,
      např. zákon reformující parlamentní a sněmovní jednací řád ve smyslu omezení parlamentního projevu.
      Z dalších pak např. Zákon o mimořádné moci nařizovací, tiskové zákony, Zákon o zastavování činnosti       a rozpouštění politických stran. Perzekuce postihla KSČ, byla zastavena činnosti Německé sociální       strany, českých fašistů se zákony nedotkly. Situace se o mnoho neuklidnila. Německý tábor vytvořil       "sudetoněmecké hnutí", za vůdce vybrán Konrád Henlein. Ten 1. 10 1933 oznamuje vznik       Sudetendeutsche Heimatsfront, jehož hlavním cílem je dosáhnout jednoty všeho německého obyvatelstva.       /později změněn název na Sudetendeutsche Partei/
          V evropském kotli začíná pořádně vřít. Připravuje se pakt Německo, Francie, Anglie, Itálie -       neuskutečněn pro odpor nezúčastněných států. Odmítnutím Německa a Polska není vytvořen další obranný       blok - Sovětský svaz, Německo, Polsko, baltické státy a Československo. V říjnu 1933 vystupuje       Německo ze Společnosti národů, naopak začínají jednání o vstupu Sovětského svazu do této instituce.       Po uzavření francouzsko-sovětské smlouvy přichází spojenecká smlouva československo-sovětská.
      Na žádost československé vlády byla smlouva doplněna doložkou, podle které "závazky vzájemné       pomoci budou mezi nimi účinné jen potud, pokud tu budou podmínky předvídané touto smlouvu a pokud       bude oběti útoku poskytnuta pomoc ze strany Francie"
      De facto tedy smlouva trojstranná.....
           1935 - politické tanečky neustávaly. Strach z Německa sílil, docházelo k uzavírání kuriozních smluv,       např. anglo-německá námořní dohoda, která vzbudila rozhořčení ve Francii.Tato se začala orientovat na       Itálii, která měla spory s Británií v Africe. Vztahy Itálie - Německo byly v té době zkaleny pro otázku       Rakouska a tyrolských Němců.

           Postavení Československa bylo stále více labilní. Československo-německé vztahy se zhoršovaly,       velký úspěch Henleinovy strany ve volbách v r. 1935 umožnil Hitlerovi aktivnější zasahování do vnitřního       vývoje československeho státu. Tlak na ČR sílil ze strany Polska, Maďarska a Rakouska, republika byla       obklopena nepřátelskými státy. Projevil se odklon Jugoslávie, zhoršily se vztahy k Rumunsku.
           4. října 1935 vtrhla italská vojska do Etiopie, tehdejší Habeše. Evropská obranná fronta proti fašistické       agresi zklamala, habešané se bránili de facto sami. Ale bránili se..... Společnost národů projevila       naprostou slabost, sankce proti Itálii byly málo účinné, dokonce některé československé politické       strany /národní demokracie, agrárníci/ vyjádřily sympatie k italskému vpádu a nastolení pořádku
      - a Hitler se začal sbližovat s Mussolinim.
           Závažný zdravotní stav, rozpory na vnitřní politické scéně i vcelku výhodná pozice ministra zahraničí
      Dr. Beneše přivedla prvního prezidenta republiky T. G. Masaryka 14. listopadu 1935 k abdikaci. Příprava       volby nového prezidenta republiky dne 18. prosince nebyla jednoduchá. Proti Dr. Benešovi byl postaven       protikandidát vědec Bohumil Němec za agrární stranu. Zprvu podporován i slovenskými nacionálnimi       stranami, posléze vlastní stranou odvolán z kandidatury. Dr. Beneš se stává druhým prezidentem       Československé repubiky.
            Zostřená mezinárodní situace, mezi jinými i občanská válka ve Španělsku a další prohlubování       fašistické expanze a jednoty, pobídla československou vládu k vydání zákonných opatření na zjištění       vojenské obranyschopnosti státu a zesílení zbrojení. 13. května 1936 byl přijat zákon na obranu republiky       a zákon o obraně státu, dále byl usnesen zákon ze dne 29. května 1936 o půjčce na obranu státu a vydána       nařízení o opevňování a jiných opatřeních v pohraničním pásmu.Průběh opevňovacích prací je kvalitně       popsán v jiných publikacích.

            V této fázi musím encyklopedii opustit. Stává se čím dále tím více poplatná komunistickému       režimu. Vyzdvihuje snahy KSČ o prosazení jejích zájmů, zdůrazňuje význam Sovětského svazu v       možnostech obrany našeho státu, potlačuje informace o nelehkém rozhodování západních mocností.       Nemůžu se dobrat pravdivých a nestranných údajů. Možná se mýlím, ale cítím to tak.

            Nenašla jsem nic nového, jenom je mi z té publikace smutno....

            Jestli mi někdo z vás může doporučit skutečně seriozní literaturu, ve které bude tohle hektické       období kvalitně popsáno, budu moc ráda. A podělím se o poznatky a dojmy s ostatními. Děkuji.


            zpět