28. - 30. května 2004 - Darkovičky

     Scházelo jsi mi, opevnění, moc jsi mi poslední dobou scházelo. Nestěžuji si. Každý měsíc jsem v terénu, nejméně jednou měsíčně na větší akci související s opevněním nebo alespoň prvorepublikovou armádou. S něčím vylezu tady na webíka, něco schovávám do archivu k dalšímu zpracování. Čtu, koukám, fotím, vyhrabávám /např. skořápku/.....ale potřebovala jsem si vyčistit hlavu. Pořádně. Což se tedy vskutku povedlo.
     Sbalila jsem se na přespání venku. Vzala půlden dovolené. Spáchala potravu pro tři různorodé skupiny lidí - trampovi na slezinu kdesi v Hostýnských vrších, dceři s přítelem na doma a mě na cestu. Koupila lístek do Bohumína a šla. Bágl měl "jenom" 12kg a noha bolela jako čert. Ovšem svítilo sluníčko a přede mnou byly Darkovičky.

díl první - cesta tam
kdo nechce číst romantické povídání, nechť poskočí si níže

     Z Bohumína po zelené je to trochu procházka severomoravským Bronxem, pak šok ze zcela izolované a krásně renovované základní školy TGM,a už jsem v zeleném, u lávky přes Odru mezi Bohumínem a Antošovicemi. Od loňska se změnilo jenom to, že někdo serval mapu u lávky. Asi mu vadila. Řeka byla asi 40 čísel pod normálem, čistá, plynoucí, představovala jsem si jak to tady vypadalo o povodních v r. 1997, kdy k MO-S 5 připlavala cívka od kabelu, nyní sloužící jako stůl.... Na ostrůvku v Mžikovci je pořád kabelová studna B, fotila jsem proti odpolednímu sluníčku a zase vylezli černoši v tunelu, koukali po mě rybáři a já si dala prvního "páva", na chvilku sundala to "zavazadlo" a měla sto chutí začít házet žabky. No, asi by mě ti rybáři usmažili na mém vlastním špeku.... Tak kudy. Šestku jsem takticky vynechala a šla tentokrát vzorně po zelené. Na konci Antošovic se mi vlevo vyloupl pohled na MO-S 7, vpravo z keřů a stromků vykukovala šestka. Pole k sedmičce je osázeno řepou, zkrátila jsem si cestu, ale ani jednu tu rostlinu nezašlápla. Fakt. Dovnitř nelze, tak jenom zvenčí pohladit první beton a k protitankáči. Už párkrát mě napadlo, kdy se pro "nedostatek" objektů začnou GPSkovat tyhle dlouhé nudle, kterých se zachovalo ještě hodně. Bude se asi zaměřovat oba konce. Kdo bude první, pánové??
     Na silničce před osmičkou mě předjeli klučíci na kolách a s cigaretkou za uchem a posléze dohonil maskáčovaný kluk s dotazem Bunkr? a že jsme to měli vzít od osmičky pěšinkou k devítce... Tam jsem ještě nikdy nešla a jako docela pose*ka s nízkou orientací bych to sama určitě nezkoušela. Ale už jsme se nevraceli a v klídku spolu došli na MO-S 11 "U posedu".
     Hodinka na tomhle minometném srubu byla pro mě velmi přínosná. Poprvé jsem se dostala dovnitř, prohlížela a fotila. Podstavec minometu v původním stavu, exponáty. Pítr a další dva kamarádi mě provedli srubem, který chtějí rekonstruovat do původní stavu v r. 1938. Tak toho se už asi nedožiju, je tam práce....to zrovna VÁM nemusím povídat.
     Pár foteček z MO-S 11 je
tady       pod       čtyřmi       linkami

     Pak už jen srub za srubem s čím dál tím těžším rancem na MO-S 19. Kamarád Jirka na dohodnutý sraz skutečně dorazil, dokonce jsem mohla i spát uvnitř. I když, noc byla teplá a u zvonů hlídali vojáci, asi bych to přežila i venku :-)Noční procházka do vesnice na pivko byla dobrou tečkou. V těch chvílích přestává samozřejmě i bolet noha.

díl druhý - akce Darkovičky
kdo nechce číst ani tohle, taky nemusí

      Od rána dodělávky na přípravách. Stíhám si projít areál před příchodem návštěvníků, fotit i vypít kafe. Pak ještě jednou kolečko už částečně v doprovodu pana Bartoše, který byl skvělým průvodcem. Díky kartičce jsem se vetřela do blízkosti tribuny, chvílemi posedávala na zvonu /do té doby, než z něj byla zahájena střelba, což mě téměř přivedlo k poč...../ a zase fotila. Abych nebyla jen "na parádu", chvilku jsem prodávala vstupenky do MO-S 18 Obora a pak "hlídala" řopík vložený mezi Oboru a Alej. Návštěvníci byli bezvadní, ti byli snad úplně nejlepší z celé akce. Nemohla bych dělat profi průvodce, na to nemám znalosti, čas a možná ani nervy stále dokola opakovat totéž, ale jednorázově se mi to moc líbilo.
     Fotek mám spoustu, některé jsou docela humorné, to když mi ulítlo letadlo nebo "rychle" slanil záchranář z helikoptéry, "rychle" se zablesklo při střelbě ze zvonů.... tak tyhle vám zrovna neukážu.
     Některá technika se naštěstí nepohybovala, nebo tak pomalu, že i mě se povedlo /pojmenování vlastní, odborník nechť doplní/

transportér     loď     čtyři vozidla     ze stropnice     transportér     helikoptéra Mi 17

meteorologové     hasiči     Hakl     jiný Hakl     helikoptéra zblízka     slaňování     spadne?

    detail     detail


     V uniformách, převlecích i civilu byli lidé. Někteří to brali smrtelně vážně, jiní odpočívali, hodně jich koukalo a prolézalo co se dalo, někteří prodávali /všechno možné, včetně snad mobilních telefonů/, děti řádily s atrapami zbraní, všichni snad byli v pohodě, protože počasí přálo.

pan Polášek u Obory     před Alejí     pyrotechnik     plnění zásobníků     sabotage team

Němec     dva Němci     půjč mi pušku     tribuna     prapor     úprk     řízení střelby     diváci

     Technika i lidé byli v akci. Střílelo se z opevnění - kanónu na Aleji, kulometů ve zvonu. Hakly a pěchota útočily z lesíka, byl proveden letecký průzkum, označení objektů dýmovnicemi, výsadky, ukázka "náletu" helikoptér.

řopík     z Aleje na Oboru     zvon na Aleji     Hakl u lesíka     a jede další     boj vrcholí

     Spousta detailů i podstatných věcí mi unikla. Hodně jsem viděla. Setkala jsem se s kamarády, které jsem už dlouho neviděla, dostala slíbenou publikaci o MO-S 11, seznámila se s několika nakukovači na tento webík, hlavně však pohladila beton.....
    A po akci kluci spravovali překážky, sbíraly se papírky, uklízelo, večer zase jedno pivko a kafe, nohy na stůl a poslední studený bramborák. V neděli jsem si vychutnala první návštěvníky a hurá domů....
      Děkuji Jirkovi za pokec a knížky, přírodě jako vždy za počasí a Lence za vlídnost. Ostatním za trpělivost, sobě za nadhled a BLooDiKovi za naslouchání, protože to schytal z první vody načisto.

      zpět putování