Brouzdání bohumínskem 25.10.2003

     V pátek večer, po peripetiích se zpožděními autobusů, dorazila kamarádka -dape- z Prahy.
Do noci jsme koukaly na fotky, čeho jiného než opevnění, hrabaly v knížkách a mapách, povídaly si co jsme kde viděly a co všechno ještě chceme vidět. -dape- je teoretik, není líná pátrat v archivech, já jsem spíš přes ten terén a osahání vlastníma rukama a očima.

     Budíček v 05.00, krutý pohled z okna. Všude námraza, asi tak 5º až 10º pod nulou. Pochopitelně Dr. Živágo ještě nedostal ani hlt fridexu či nějaké té vody do stejně nefungujících stěračů. Vyškrábaly jsme průzory a asi půl hodiny týraly baterku, nakonec se povedlo. Cesta potmě je pro mně horor, neb tuším nesvítí pořádně cosi vpravo, ovšem cesty byly suché a šlo to. Až do Dolní Lutyně, kde jsem po sériích podivných zvuků prohlásila, že nemáme kolo. No, kolo bylo, ale se značnou
dírou v pneumatice. V těchhle chvílích jsem celkem klidná. Žijeme, to je podstatné. Prve telefonát Tomášovi Fotografovi, že jaksi v Bohumíně nebudeme in-time. Pak pokus o dovolání kámošovi z Bohumína. Mobil vypnutý, normální lidi v sobotu v sedm ráno spí. Tak ještě zkusmo kolegovi do Karviné, ten poradil vrátit se pěšky do vesnice do pneuservisu. Lenost a děsivá kosa mně dohnala k baráčku, kde jsem z pelechu vytáhla mladého ochotného pána. Mezitím se smiloval projíždějící cyklista /měl lyžařské rukavice/ a pustil se do výměny kola. Byla jsem schopná akorát tak vytáhnout rezervu, rozpoznat mezi bordelem v brašně zvedák a takový srandovní velký křížový klíč. Oba pánové byli hotovi během pěti minut, konstatovali, že pneumatiku můžu vyhodit a učinili podiv nad tím, že vůbec mám nějaké nářadí. Zmrzly jsme jak špačci, ty moje plátěnky na řízení se fakt do mrazu nehodí. A jelo se dál.
     Podivuhodná byla jízda Bohumínem. Kdo se orientuje v mapách a terénu, ať dále prosím radši ani nečte. Bohumín je město placaté, vhodné pro cyklisty a domorodce. Nikde pořádný orientační bod, jenom snad jakási vodárenská věž. Tu jsme viděly z různých úhlů /nedají se na ní poznat úhly/ asi tak třicetkrát. Kolem nemocnice ve Starém Bohumíně jsme projely čtyřikrát, náměstí navštívily dvakrát. Domorodci na kolech byli nepoužitelní, protože si pletou řopík se srubem a tím pádem těžká domluva. Nechtěně jsem zajela až k "mojí" popsané lajně do Nové Vsi, totálně mimo MO-S 2, který jsme usilovně hledaly. Nakonec jsme skončily na soutoku Odry a Olše, někde v místech plánované a nepostavené MO-S 1, v rohu při hranici s Polskem. Pán se psem taky věděl nic. Na zpáteční cestě jsem už nabyla přesvědčení, že to musí být kousek od čističky odpadních vod. Zaparkovaly jsme, konečně si přezula normální teplé boty a znovu volala kamarádovi, kdeže ta "dvojka" je. Tak že prý ve smrkovém hájíčku. No dobře. Naštěstí jsou tam všude listnáče a jenom jeden houf jehličnanů. Rovnou za nosem za nimi. Jo, mezitím je ovšem potok, co se jmenuje Bohumínská strouha a je vhodný tak v létě přeplavat. Tak znovu popojet. Těsně před potokem je místečko na parkování, do prostoru se nesmí - závora. Kousíček pěšky po asfaltce a pak loukou....a vidíme postavu jdoucí od hájíčku. No jistě, kdo jiný než Tomáš Fotograf. Tak už jsme tři a pokračujeme dohromady.

     MO-S 2 U školy je z cesty totálně neviditelný. Dá se k němu dostat přes zához a stropnici, pak přes prostor po levém zvonu. Zbytek oplocen. Terén docela nebezpečný, spousta lián ze psího vína a trčící armování na různých místech. Fotit se dá jen maličko, levá týlová strana.
MO-S 2
MO-S 2
MO-S 2
Fotka zbytku betonu v prostoru zvonů nemá smysl - neidentifikovatelná změť.

     MO-S 3 U Mlýna nacházíme díky Tomášovi bez problémů, v ulici Mlýnské necháváme auto, přímo ke štěrkovně zákaz vjezdu. Vchod do objektu poválečně upraven, srub byl využíván pro potřeby civilní obrany. Patrné jsou i další zásahy, např. zakrytí střílen. Objekt uzavřen.
MO-S 3
MO-S 3
MO-S 3
MO-S 3
MO-S 3
Tomáš a -dape- u MO-S 3, resp. štěrkoviště
Jak vidíte, kolem devíti dopoledne ještě stále zamrzlé kaluže. Auto je sice dobrá věc, ovšem pokuněkud omezující. Rádi bychom se vypravili z "trojky" na čtyřku" podél protitankového příkopu, přes pole, kolem vloženého řopíku....

      MO-S 4 U šedé vily uzavřen, prohlídku po předchozí domluvě rádi udělají kluci z MO-S 5. "Čtyřka" je plánována jako prostor pro expozice, na "pětce" pak uvedení objektu do podoby nejvíce odpovídající r. 1938.
MO-S 4
Srub leží těsně u dětského hřiště /resp.naopak/. Využívají jej i "stěnolezci", je pokreslen jejich značkami určujícími obtížnost lezení. Levý diamanťák opět vyčištěn a opět je v něm binec. Neverending story. Přemýšlíme, jestli konzole na připojení elektřiny je z předválečné nebo poválečné doby. Možná byl MO-S 4 jeden z mála srubů, který byl napojen na veřejnou síť. Podobné teorie jsem si pak přečetla i v občasníku, který vydává KVH Bohumín.

     K MO-S 5 Na trati přijíždíme za zatím legračních okolností. Přímo po hlavní silnici se pohybuje skupina myslivců, kteří z důvodu lovu dokonce i střílejí. Usmívám se - zásah do kola by byl katastrofální, rezervy nemaje.... Už vůbec neuvažuji o nějakých honebních předpisech a střelbě mezi obyvatelstvem. U "pětky" vlaje vlajka, pár aut, sešli se členové KVH i příznivci. Opět si dávám s kolegy prohlídku a opět jsem překvapena, v jakém výborném stavu srub je. Rozvody vzduchotechniky, osvětlení, postupně jsou krok za krokem upravovány další a další prostory. Fotodokumentaci dělá Tomáš, já jenom tu jednu.
MO-S 5 těžký kulomet v samostatné střelecké místnosti pravé části srubu
Dozvídáme se, že pokročily plány na výstavbu dálnice D47. Podle posledních informací by měla být železniční trať, procházející mezi oběma částmi srub, přeložena souběžně se současným vedením směrem k Odře. Místo trati by na náspu vedla silnice /nájezd na dálnici/ s odbočkou ke srubu, kde by bylo parkoviště. Výstavba dálnice by tedy "pětku" neměla ohrozit. Jistou nevýhodou bude, že zmizí "výhled ze střílen". Jako jedna z prvních si kupuji dřevěné kolečko - turistickou známku č. 694 Pěchotní srub "Na trati". Je moc hezky vyvedeno. Loučí se Tomáš Fotograf - pokračuje k MO-S 6 a dále po linii, chce dneska dojít až do Opavy.
     Lehká odbočka - Tomášovo putování, naplánováno na 4 dny s ukončením na akci v Milostovicích, má nečekaný průběh. Už v poledne mi přichází rozčílená SMS "Výborně! Vstup do bažantnice zakázán! A ještě ke všemu je tu hon! To bych se fakt pos...!" Večer se ptám, kde tedy složí hlavu. Už je v Opavě, na nádraží, jede domů. Musel obejít celou bažantnici přes Šilhéřovice, vynechat úsek MO-S 9 až MO-S 12, došel na MO-S 24 a má všeho plný zuby. Strašlivá zima, žádná společnost a ještě blbý boty. Takže zpět do Prahy..... je mi ho kluka moc líto.

     My dvě se otáčíme k domovu. Na radu kolegy se stavujeme na jídlo, vskutku dobré a levné, v Dělnickém domě v Dětmarovicích. Je to hned u silnice, parkoviště na druhé straně. Potom pokračujeme na řopíky v Chotěbuzi, IV sbor, XIX - Louky nad Olší. Vítr a zima nás silně popohání, shlédneme tedy jen tři kousky v prvním sledu - D2 428 u můstku , šikmé áčko 428 nad ním, další áčko 429 na poli a druhosledové áčko 658 ve svahu naproti déčka. Udělat pár fotek, sebrat několik krásně vyvedených žaludů a dvě pěkné bedly. Znovu se pokouším najít B1 602 ze druhého sledu, opět nenacházím.
střílna s ¨trubkou T¨ ??
střílna s trubkou zvenčí
zápustky ve zdi u vchodu
odvod zplodin zvenčí, roura je sputěná dolů, typ??
Tyto čtyři fotky jsou z A 429, VEČ 879. Prosím o identifikaci trubky a typu odvodu zplodin. Dík :-)

     Ještě se zajedeme podívat pod horu Javorový, což je takový maskot města Třince, vede na ni lanovka /v současné době mimo provoz, podzimní údržba cca do 15.11.2003/ a je odtud krásný výhled na stále ještě lehce čmoudící železárny i město.

     Večer trochu červeného vína na zahřátí, spousta kapesníků k ruce i nosu, horká lázeň.....a koukání na CD, které mi přivezl Tomáš. Je tam celá rokytnická lajna, jak jsme ji šli 13. a 14.6.2003. A taky řopíky z Vltavy, jak byly cca před třemi týdny odhaleny při poklesu hladiny. A spousta dalších nádherných fotek..... zase bude z čeho dělat Tomášovi webíka.

     Hezké to bylo, jenom ta zima, to fakt byl nářez. Asi už moc nevydržím... I -dape- vypadala spokojeně a vymrzle, poznala kousek jiného kraje, udělala pár fotek, snad bude mít na co vzpomínat.

Posledních pár postřehů:
1/ sice zima, ale vlhko a snih, který přišel následující den, to by bylo ještě horší
2/ v autě se dá jezdit i s botama s hrubou podrážkou - sice občas přískokem vpřed, ale dá :-)
3/ společnost, byť jenom dvoučlenná, je vhodná - samotnému je na toulkách smutno
4/ už aby bylo méně listí a krásné počasí - bunkříky lákají k focení moc a moc


zpět putování