Procházka Chotěbuzí 15.11.2003

     Tak konečně. Konečně i kamarádi z Prahy dorazí na lajnu Moravská Ostrava. A já si budu chvilku chrochtat s nimi. Těším se jak malá holka, naočkuji kamaráda trempíka, zabalím do batůžku jen to nejpotřebnější pro courání po bunkrech a jedem......
     Něco o člověčím mínění a nevyzpytatelné ruce náhody - kdyby toho nebylo, to bych snad ani nebylá já.

     Kola u Dr.Živága opravena, ještě honem na poštu pro modrý pruh a...ne a ne nastartovat. Pak se povede /mezitím pětkrát dokola vyměněmy všechny svíčky/ a jedem. Asi tak kilometr, pak ten stařeček už jen přískokem a následně za šílených zvuků z motoru. I já ranař musím konstatovat, že takhle tedy do Bohumína NE. Odstavuji nyní již zřejmě nemotorové vozidlo na vyhraženém stání, kde se běžně dávájí botičky, tak ještě běžet na Městskou policii, aby proboha ty botky nenazouvali, pak zase honem k autu opatřit zadní sklo výstražným trojúhelníkem a za mírného poklusu na nádraží, stíhat vlak do Bohumína. Jak jinak, dvě minutky chyběly. Změna plánu, kupujeme lístky jen do Louk nad Olší, odjezd za hodinu. A usedáme k pivku v nádražní krčmě a mobilkujeme klukům, že sorry, tentokrát s nimi nebude ani Bohumínsko, ani tolik s radostí očekávaný OREL....
Jsou horší věci na světě......
     Vystupujeme v Chotěbuzi. Uděláme si linii XIX Louky nad Olší, já už potřetí, tramp si poprvé čichne k živým bunkrům. Počasí přeje, pod mrakem, docela teplo a bezvětrno. Začínáme klasicky prvosledovým D2 425 u můstku. Šťouráním pružným klacíkem za mřížkou v odvodu zplodin zjišťuji, že tenhle řopík má odtah typu L, tedy odlišný od ostatních v této linii /samá S/. Pokračujeme A 428, které je dnes opatřeno novým zámkem, pokračujeme po holé pastvině k A 429 a pak už přes čerstvě oseté pole k A 431 a A 432. Žádný popis či průzkum, nejsem na tohle nachystaná, opravdu procházka. Koukáme, kam všude jsou schopny vylézt krávy - podle stop přes zához až na stropnici. Je mokro, botky i kanady zablácené, nevadí... otáčíme se zpět, ještě kousek k druhosledovému A 602 a bude les. Žádné velké změny proti jaru nepozoruji, devastace řopíků asi na okamžik ustala. Občas nějaký uzamčený, ale bez ošetřování. Mříže jsou všude, někde nefunkční, zarezlé. Pancéřové dveře nula, vevnitř také nikde nic.
     B2 nad údolím slouží jako odkladiště včelích úlů, výzdoba na stropě. Spouštíme se dolů, narážíme na cestu z betonových pražců, přístupovka z bývalé chatě pod touto pevnůstkou.
      Na druhé straně údolí musí být B1 659, už jsem ho hledala dvakrát a nenašla. Blížíme se k oplocenému úseku, začínám plašit, že pořád to béčko nevidím a tak volám na pomoc Majora. Trošku mě naviguje mobilem ...a nakonec že přijede. Hurá. A jen jsem zavěsila, po pár krocích se přede mnou řopík objevil.

B1 659
první pohled
bližší pohled
a ještě jinak
čelní střílna
boční střílna
řopík je ve spoji ucho - tělo podhrabán - asi zvěř
dva pruty mříže poškozeny
otevřené pancéřové dveře
zavřené pancéřové dveře
libo z řopíku chatu ??....ach jo
dnešní poslední pohled

      Mám obrovskou radost, vypadá to, že jsem si objevila jediný řopík v tomto úseku, který má pancéřové dveře a současně mi zmizelo jedno bílé místo z mapy.
     Jsem spokojená a namlsaná. Aby si užil i kamarád tramp, nabízím mu možnost focení. A jsem odmítnuta. První setkání s bunkříky mu zaplavilo duši novým a nepoznaným, kouká a vstřebává - a teď ještě není připraven pohlédnout na svět kolem sebe svýma očima. Až budou pevnůstky všednější.... budou někdy všednější?
     U A 658 s výhledem na prve shlédnuté déčko počkáme na Majora a již pokračujeme ve třech. Jenom zírám - kolega okem odborníka ve změti listí nalézá zbytky po

A 424
zbytky záhozu, betonu, v pozadí mlýn
na levém kuse betonu znatelné zaoblení, na levém drážky po armování

     Vzhledem k terénu se pravděpodobně jednalo o A s větším úhlem než 180º, možná 200 nebo 220. Major vytahuje buzolu, kterou jsem viděla poprvé od svých školních branněpochodových let. Vůbec s tím neumím, takže vysvětlování bylo více než složité. Nakonec jsem pochopila, co je to ten azimut a jak se k němu dopátrat a posedla mě touha mít buzolu vlastní. Těch touh a laskominek je poslední dobou čím dále tím více.... Major ještě doporučuje propátrat různé kopečky v okolí, chtělo by to i detektor kovů a důchod hned teď :-)
     Pokračujeme údolím k pěknému E 656 s inundační šachtou. Pro mně bylo zvláštností, že nasávání vzduchu k ventilátoru je umístěno na pravé straně od vchodu. Je to logické, za stěnou naproti vchodu je umístěna střílna a pro ventilátor by zde nebyl prostor. Éčka jsou zajímavá.
     Padlo příšeří, dny se krátí, tak ještě rychle kouknout na zához - zbytek po řopíku A 654 a je konec procházky......
     Ale ne - konec procházky je obvykle tam, kde se utřídí první domy, čili tentokrát v hospůdce v Loukách na Olší.
     Pěkné to bylo - kdypak vyrazíme znovu????

zpět putování