29. března 2003 - Bohumín


Můj první samostatný výlet za bunkříky.

Jsou období v lidském bytí, kdy zůstáváme sami. Na zájmy, koníčky, na život sám. Můžeme rezingovat a zůstat doma. Můžeme zatnout zuby, vyrazit sólo a pak svobodně vydechnout.

Ta akce mne lákala. Bohumín je blízko. Webmaster z KVH Bohumín poslal program, MO S-5 znám, čtyřku jsem viděla zvenčí a o trojce nevím nic. Mapu mám bídnou, 1:100 000, baterku nemám vůbec, digitální foťák je taky pryč, musí postačit starší obyčejný, ještě dalekohled si vezmu.

Jistě, bloudila jsem. Nekoukla jsem na netu do podrobné mapy. Nadvakrát jsem se doptala, zbytek jsem došla po čichu. Vlajka vlála a já jsem byla "doma", u pěchotního srubu MO S-5 "Na trati".

Nádherné počasí.

Jako obvykle hezky a se zaujetím nás přivítal Pavel Bílek. Prohlídka byla proti mé poslední návštěvě na podzim 2002 rozšířena. Posádka doplnila vybavení o další agregát, telefonní přepojovací stůl a jistě i o další zařízení, které jsem nepostřehla. Ano, nové byly i nákresy okolních srubů umístěné v prostoru, kterému já říkám "kolárna". A vylezla jsem si nouzovým východem po žebříku z diamanťáku ven. Poprvé jsem si všimla cihlového zazdění východu, který spáchali němci v levé části srubu. Vyfotila uniformu, snad patřila příslušníku nějaké místní "domobrany", uvidíme jak se fotka povede. Koupila jsem si pohlednici MO S-4 "U šedé vily" a koukala po "uniformách", do kterých byli oděni návštěvníci. I jedna nebo dvě wehrmachťácké se tam mihly, jinak solidní míchanice kde čeho. Podle "domovenek" skoro celá republika. Tiše jsem záviděla pořádné dalekohledy, můj jednoočák kukr mně totálně vypekl. Nevím proč, ale nebylo přes něj nic vidět... Spočinutí na "střeše" srubu, koukání na hemžení asi stovky účastníků, klid v duši - báječné.

Pešinkou v polích jsme se vydali přes MO S-4 k MO S-3. Bohumínská trojka je určena k zániku, k postupnému propadu do hlubin přilehlého vodního těžebního prostoru na štěrkopísek. Zvenčí klasicky zdevastovaná, vstup přestavěn pro potřeby bývalé Civilní obrany, vevnitř jedna hrůza. Tohle byla určitě první a pravděpodobně poslední šance prohlédnout si srub vevnitř.
Na zpáteční cestě ke čtyřce nakoukneme do protitankového příkopu a prolezeme řopík, jediný mezi těmito dvěma sruby. Typ si netroufám určit, posádka 5-7 mužů, se vzduchotechnikou na ruční pohon, periskopem. Nyní samozřejmě bez vybavení.

MO S-4 byl poprvé od doby vybudování otevřen pro veřejnost. Za účasti místní kabelové televize. Prohlídka byla velmi zajímavá. Když si uvědomím, kolik práce muselo být vykonáno, aby byl srub v takovém stavu....a kolik práce na posádku ještě čeká. Zrezivělo všechno co mohlo. Ve snížené části se drží voda. Ale je tam patrně dobová kresba....jeďte se podívat a přemýšlejte, co asi může znázorňovat. Já svůj tip mám :-) Srub je zajímavý a jako každý srub i jedinečný, kvůli spodní vodě má pouze jedno patro, které je v části srubu sníženo o cca 80cm /tohle berte hodně s rezervou, čísla si špatně pamatuji/.

Stavební záležitosti, výzbroj a technické parametry - všechno si pořádně přečtu v zakoupené publikaci Muzea Československého opevnění - Úsek Moravská Ostrava a Opava. Je dobře, že takové informační materiály vycházejí a lze je na podobných akcích koupit.

O půl třetí bylo skoro po všem. Do 17.00 na prezentaci v hospodě U kanárků jsem nevydržela. Asi jarní únava....ale stálo to za to.

Děkuji všem, kteří akci uspořádali. Zvláštní poděkování za průvodcovství a informace webmasterovi KVH Bohumín Tomášovi.