Služební řád pro stráž obrany státu

Vojenská tiskárna v Brně

 

Obsah

 

Část I.

Všeobecné zásady.                                                                    

                                                                                                     články

§ 1.  Úvodní ustanovení ............................................................ 1 -  5

§ 2.  Přísaha ................................................................................. 6 -  7

§ 3.  Poměr příslušníka stráže ke státu a vlasti ...................... 8 - 10

§ 4.  Stráž obrany státu ............................................................  11 - 19

 

Část II.

 Základní povinnosti příslušníka stráže.

 

§ 5.  Mravní zásady ..................................................................  20 - 32

§ 6.  Kázeň .................................................................................  33 - 45

§ 7.  Příslušník stráže v boji ....................................................  46 - 54

 

Část III.

Základní služební ustanovení .

 

§ 8.  Nadřízení a podřízení .......................................................  55 - 59

§ 9.  Velitel, jeho znaky a vlastnosti ......................................  60 - 71

§ 10. Služební pořádek ............................................................  72 - 76

§ 11. Služební jazyk ................................................................  77 - 80

§ 12. Povinnost zachovávat služební tajemství .................     81

§ 13. Postup při vydávání a plnění rozkazů ........................  82 - 98

§ 14. Styk s představeným, vyšším (služebně starším) ....  99 - 103

§ 15. Styk s podřízeným ........................................................ 104 - 121

§ 16. Prosby ............................................................................ 122 - 125

§ 17. Stížnosti ......................................................................... 126 - 128

§ 18. Uznání ............................................................................ 139 - 141 

 

Část IV.

Objekty stráže, pořádek v nich a přehlídky.

 

§ 19. Všeobecná ustanovení ................................................ 142 - 150

§ 20. Pořádek v kasárnách .................................................... 151 - 213

§ 21. Přehlídky kasáren ......................................................... 214 - 222

 

Část V.

Bojové prostředky, výzbroj a výstroj stráže.

 

§ 22. Bojové prostředky a výzbroj stráže............................ 223 - 224

§ 23. Nošení stejnokroje .......................................................      225

 

Část VI.

Uspořádání a chod služby

 

§ 24. Všeobecná ustanovení a chod služby....................... 226 - 227

§ 25. Ustanovení zvláštní ..................................................... 228 - 247

§ 26. Evidence příslušníků stráže ........................................     248

§ 27. Péče o zdraví příslušníků stráže ................................. 249 - 251

 

Část VII.

Kázeňský řád

 

§ 28. Kázeňská pravomoc ....................................................      258

§ 29. Věcný rozsah kázeňské pravomoci ........................... 253 - 264

§ 30. Osobní rozsah kázeňské pravomoci ......................... 265 - 268

§ 31. Jak se ukládají kázeňské tresty .................................. 269 - 275

§ 32. Druhy kázeňských trestů ............................................ 276 - 282

§ 33. Výkon kázeňské pravomoci ........................................ 283 - 292

§ 34. Opravné prostředky ..................................................... 293 - 300

§ 35. Jak se vykonávjí kázeňské tresty ............................... 301 - 304

§ 36. Záznamy o trestech ...................................................... 305 - 301

 

Část VIII.

Předpisy z vojenského právního řádu

 

§ 37. Vojenská soudní pravomoc ........................................ 312 - 318

§ 38. Udání trestných činů ................................................... 319 - 321

§ 39. Vyšetřování skutkové podstaty trestných činů

          před podáním trestního oznámení ............................. 322 - 348

§ 40. Zběhnutí příslušníka stráže ......................................... 349 - 350

§ 41. Jinaká účast velitele ve vojenském trestním řízení ... 351 - 358

§ 42. Příslušnost v občanských věcech .............................. 359 - 368

§ 43. Zákaz agitace a kolportáže v objektech stráže

         a účast ve spolcích ........................................................ 369 - 370

Část IX.

Pocty, státní vlajky, obřady a slavnosti.

 

§ 44. Pocty ............................................................................... 371 - 410

§ 45. Státní vlajky, prapory ................................................... 411 - 421

§ 46. Oslavy a obřady ............................................................ 422 - 427

 

 

 

Výnos ministerstva vnitra ze dne 12/8 1938, čís. B-3405-19/3-38, jímž se v dohodě s ministerstvy národní obrany a financí vydává Služební řád pro stráž obrany státu.

 

I.

Ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvy národní obrany a financí vydává na základě ustanovení § 4, odst. 2  a § 6 vládního nařízení ze dne 23. října 1936, č. 270 Sb. z. a n. připojený Služební řád pro stráž obrany státu.

 

II.

Úřady a orgány povolané k výkonu disciplinární (kárné) pravomoci v služebním poměru, v němž jsou příslušníci stráže ustanoveni, jsou povinny oznamovat velitelství praporu stráže všechny pořádkové (kázeňské) a disciplinární (kárné) tresty, uložené příslušníkům stráže v tomto služebním poměru; dále jsou povinny zapisovat kázeňské tresty , právoplatně uložené podle  připojeného Služebního řádu, do osobních (služebních) výkazů (záznamů o trestech), které se o příslušnících stráže vedou podle předpisů platných pro služební poměr, v němž jsou ustanoveni.

 

III.

Úřady a orgány povolané k součinnosti při vojenském soudním řízení trestním se upozorňují na ustanovení části VIII připojeného Služebního řádu.

 

 

 

Část I.

Všeobecné zásady.

 

§ 1.

Úvodní ustanovení.

1. Stráž obrany státu se označuje v dalším textu slovem "stráž".

2. Příslušníci stráže jsou ve výkonu služby stráže a podléhají ustanovením tohoto Služebního řádu po dobu příslušnosti k stráži (§ 2, odst. 4 vl. nař. č. 270/1936 SB. z. a n.), pokud jinak není výslovně stanoveno.

3. Osoby určené za příslušníky stráže jsou zavázány při výkonu služby v stráži plniti veškeré zvláštní povinnosti vojenské služby a vojenského stavu stejně, jako osoby zařaděné do do branné moci.

4. Poměr služby v stráži k službě ve služebním poměru, v němž jsou příslušníci stráže ustanoveni, se řídí předpisy Organizačního řádu stráže, který zůstává nedotčen.

5. Pro písemný styk platí přiměřené předpisy Kancelářského řádu, platného pro okresní (státní policejní) úřad stráži nadřízený.

 

§ 2.

Přísaha.

Osoby určené za příslušníky stráže jsou povinny vykonat přísahu tohoto znění:

6. "Přísahám při všem, co jest mi svaté, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budu poslušen presidenta a vlády republiky československé a všech svých velitelů  a představených; přisahám, že budu bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svůj útvar neopustím, ale i život svůj ochotně dám na ochranu vlasti a za její svobodu; přisahám, že budu své druhy milovati, k nim věrně státi, v nebezpečí je neopustím, ale až do konce s nimi budu bojovati, jak mi káže mužná čest a vědomí povinností občanských. Tak přisahám".

7. (1) Tato služební přísaha se vykonává tím způsobem, že přisahající bez ohledu na to, jakého jest náboženského vyznání, znění přísahy jemu předčítané opakuje a ptom podá ruku tomu, kdo jej bere do přísahy.

(2) Po výkonu ústní přísahy podepíše přisahající zápis o přísaze, obsahující přísežní formuli, datum, kdy byla přísaha vykonána, a potvrzení o tom, že přisahající byl poučen a vzal na vědomí ustanovení o povinnosti zachovávat služební tajemství (§ 12).

(3) Tomuto přísežnému aktu, koná-li se hromadně, jsou přítomni okresní velitel stráže (jeho zástupce), velitel praporu a podle možnosti i jiní velitelé organizačních jednotek stráže.

(4) Zápis o přísaze se uloží u okresního velitelství stráže, které vyrozumí příslušný služební úřad o výkonu přísahy.

(5) Výkon přísahy se zazanmenává též v evidenčním listě (čl. 248).

 

§ 3.

Poměr příslušníka stráže ke státu a vlasti.

Československý stát

8. (1) Československý stát zajišťuje svým zřízením jakožto demokratická republika pokojný rozvoj československé domoviny, prospívá obecnému blahu všech svých občanů, jimž umožňuje účast při svém řízení, a zabezpečuje svobodu příštím pokolením.

(2) Jeho právní řád chrání každého občana před všelikou nespravedlností a útiskem a poskytuje všem obyvatelům plné a naprosté ochrany jejich života, svobody i majetku, nehledě k tomu, jakého jsou původu, jazyka, rasy nebo náboženství.

9. (1) Symbol státní svrchovanosti je státní znak, státní vlajka a vlajka vojenských plavidel.

(2) Je povinností každého, aby tyto znaky, které představují stát, ctil a chránil.

Láska k vlasti, vlastenectví

10. (1) Láska k vlasti jest nejušlechtilejší a nejpřirozenější lidský cit. Tento hluboký cit k rodné půdě a úcta k zákonům činí příslušníka stráže schopným největších obětí při vykonávání služebních povinností. Povznáší jej vždy vědomí, že jeho poslušnost, věrnost, vytrvalost a obětavost jsou ve prospěch státního celku, jehož zájmům nutno podříditi i zájem vlastní.

(2) Příslušník stráže buď vždy dobrým vlastencem. Vlastenectví se neprojevuje jen slovy neb jinými zevními projevy, nýbrž především činy, t. j. prací a obětovností.

(3) Příslušník stráže projeví své vlastenectví zejména v době, když někdo o naši vlast, naši svobodu a státní nezávislost bude ukládat anebo nás útočně napadne. Tehdy vykoná svou svatou povinnost a neustane, dokud nebude vlast zase zabezpečena.

 

§ 4.

Stráž obrany státu.

Úkol stráže.

11. Úkolem stráže jest ochrana neporušitelnosti státních hranic a nedotknutelnosti státního území, spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti a provádění úkolů s tím souvisejících, jimiž bude pověřena.

Vrchní velitelství stráže, organisace stráže, účelnost jejího zařízení a důvěra v její sílu.

12. Nejvyšším velitelstvím stráže je ministerstvo vnitra. jemu podléhají zemská velitelství stráže. Jemu podléhají i zemská velitelství stráže a těmto okresní velitelství stráže. okresním velitelstvím stráže jsou podřízeni velitelé praporů stráže. Těmto jsou podřízeni velitelé rot a velitelé nižších jednotek stráže.

13. (1) Bližší organizaci stráže a její materiální vybavení stanoví příslušné organisační předpisy.

(2) Stráž je vybavena prostředky odopovídajícími jejímu účelu, zkušenostem bojovým, jakož i výsledkům nových výzkumů moderní techniky.

(3) Tím jest její bojová hodnota na výši a přizpůsobuje se stále pokrokům, aby vyhovovala svému účelu a mohla splnit všechny úkoly, které jí budou ukládány.

(4) Síla stráže netkví jen v počtu jejich příslušníků, nýbrž hlavně v jejich mravní hodnotě, jakož i v znalosti a správném využití všech bojových prostředků, místních poměrů a terénu.

14. Vědomi, že stráž je účelně organizována a že má nejlepší bojové prostředky, a to v rukou dobře ukázněných, vycvičených a odhodlaných příslušníků, jsou složkami přesvědčeni o vlastní síle a jsou zárukou jistého úspěchu.

Vojenská tradice a duch stráže.

15. Tradice jest odkaz našich předků. od úsvitu našich dějin chránili naši předkové statečně svou domovinu a z lásky k zemi ,  v níž se zrodili, volili raději smrt v boji než porobu.

16. Zářivý příklad statečnosti a chrabrosti, ale také nejskvělejšího vojenského nadání daly naše voje husitské. Jako obránci své domoviny staly se nepřemožitelnými.

17. Vojenský duch našich předků znovu ožil v našem vojsku za světové války. Naše zahraniční legie náležela mezi nejslavnější bojovníky tohoto velikého zápasu. Láska k vlasti, pevná víra ve vítězství a planoucí touha po osvobození našeho národa dávaly jim sílu k vytrvalosti a sebeobětování.

18. Příslušník stráže bude jen tehdy kráčeti ve šlépějích svých předků a uchová příštím pokolením naši slavnou vojenskou tradici, když nedopustí, aby oběti, jichž vyžadovalo obnovení našeho samostatného státu, byly zapomenuty přineseny nadarmo, a když každá píď naší země bude mu drahá a svatá.

19. (1) Stráž musí býti nejen věrna vojenské tradici a své vlasti,  ale musí býti také ovládána jednotným vojenským duchem stráže.

(2) Vzpomínka na slavnou minulost a láska k vlasti, spojená s vědomím společného vznešeného účelu, k němuž je stráž určena, vytváří duch jednoty stráže.  V tomto duchu se sjednotí všechny síly jednotlivců a síly všech útvarů k dosažení společného cíle.

(3) To, že prožívají spolu námahy i nebezpečenství, události dobré i zlé a že si vespolek vždy pomáhají, poutá všechny příslušníky stráže a utvrzuje mezi nima ducha družnosti, solidarity a kamarádstvi i smysl pro shodu a jednotu stráže.

 

 

Část II.

Základní povinnosti příslušníka stráže.

 

§ 5.

Mravní zásady

Všeobecné vzdělání příslušníka stráže.

20. Příslušník stráže je povinen naučiti se všemu, čeho je třeba k plnění služebních povinností. Sleduje proto bedlivě vše, čemu je vyučován a snaží se, aby tomu porozuměl a trvale si to vštípil v paměť. Využije ve volné chvíli každé příležitosti k opakování a prohlubování svých vědomostí o věcech služby.

21. Při tom nemá zapomínat, aby stále rozšiřoval své obecné vědomosti, jichž vyžaduje soudobý život. Čím více ví, tím účinněji může sloužiti obraně vlasti.

22. Není statečný ten příslušník stráže, který se slepě a bezmyšlenkovitě vrhá v boj, nýbrž ten, který se slepě a bezmyšlenkovitě vrhá v boj, nýbrž ten, který svými vědomostmi, svou duševní bystrostí a vynalézavostí hledí způsobiti protivníkovi co největší škodu a který, musí-li již obětovati své zdraví nebo svůj život v osudné chvíli, dá svůj život nepříteli co nejdráže.

Jak se příslušník stráže chová.

23. Příslušník stráže jedná vždy s každým s mužnou upřímností, při tom však slušně; zůstane i ve služebním stejnokroji občanem nejvýš poctivým, pilným a mravným. Vyvaruje se hrubosti, sprostých slov a řečí, lži a násilnictví; opilství, noční toulky a lehkomyslné dělání dluhů je mu zakázáno. Naopak příslušník stráže bude vždy pomáhati, aby tyto neřesti byly z obecného života vůbec vymýcen. Každý občan, a tím více příslušník stráže, má býti čestným člověkem. Český člověk je ten, který poslouchá vždy a všude mravních zákonů.

24. Mravní zákony mají být vštípeny do srdce člověka a ozývají se pak v každé chvíli jeho života jako hlas svědomí. Základním pravidlem mravnosit a čestnosti jest: milovati dobro a nenáviděti lež, zla nikomu nečiniti, zlo zamezovati, pravdy hájiti a sám nikdy nelhati.

25. (1) Kdo špatně koná službu, kdo neplní udělené rozkazy, kdo jedná dokonce proti rozkazům a na újmu společné věci, páše zlo na všech ostatních.

(2) Každý člověk má právo na štěstí, ale mravný člověk a čestný příslušník stráže se nedomáhá štěstí osobního a sobeckého na újmu ostatních tím, že působení zlo nebo škodu jiným dobrým a čestným lidem anebo celku. Mravný člověk a čestný příslušník stráže je tedy schopen sebezapření. To znamená, vzdáti se osobního štěstí, osobního blaha a prospěchu, vyžaduje-li toho štěstí, blaho a prospěch celku.

26. Čestný příslušník stráže ví, že majetek bližního je stejně drahý a nedotknutelný, jako majetek jeho vlastní. Nezmocní se tedy majetku cizího, nepoškozuje ho, an neničí. Tím více šetří majetku státního, zejména pak všeho, čeho stráž potřebuje  k boji. Poškodí-li někdo výzbroj stráže, ať je to střelivo, zbraně, potraviny, stroje, vozy, potahy atd., není to jenom újma majetková, je to těžký zločin, neboť tím se zmenšuje bojová síla stráže, vydávají se v nebezpečí smrti a útrap vlastní spolubojovníci a občané a pomáhá se nepříteli.

27. Stejně těžce se proviňuje ten, kdo úmyslně poškodí své zdraví nebo si je dá od jiného poškoditi, aby se vyhnul boji nebo službě vůbec, nebo ten, kdo se jakýmkoliv jiným způsobem snaží na újmu jiných vyhýbati se svým povinnostem ve službě a hledati v ní ulehčení.                                              

28. Jako obránce státu má příslušník stráže zvláštní povinnost překaziti anebo včas hlásiti úklady o republiku, jejich přípravu a útoky na ústavní činitele a zejména vojenskou zradu. Nespní-li tuto povinnost, dopustí se zločinu.

29. Jsa takto ochráncem zákona, musí příslušník stráže především sám zákon ctíti a plniti jej.

30. Splní proto příslušník stráže všecko, co od něho žádá služba ve stráži a její řády, bude vytrvalý a se sebezapřením bude snášeti za všech okolností svízele a strasti, jež jsou příslušníku  stráže věrnými průvodci, bude ukázněný, statečný, čestný, mravný a střídmý, bude pohrdati nebezpečím a položí i život za vlast, svobodu a státní nezávislost.

Družnost.

31. (1) S povinností sebezapření a odříkání souvisí ctnost družnosti (vzájemnosti, solidarity).

(2) Příslušník stráže je k svým druhům snášenlivý, zdržuje se všech projevů hrubosti a vystříhá se všech narážek a vtipů, jimiž by mohl svého druha raniti nebo se ho dotknout, zejména pokud jde o národnost, jazyk, rasu, náboženství a mravnost.

(3) Družný příslušník stráže se nespokojí tím, že námahy a nepříjemnosti služby přijímá trpělivěm, bez reptání a s dobrou náladou, nýbrž snažící se, aby mladším druhům byl nápomocen radou nebo skutkem a těm, kteří jsou unavenější nebo slabší, ještě ulehčil, zejména v  boji.

(4) Čestný přéslušník stráže se nikdy nesníží k činu, jímž by poškodil svého druha neo se dokonce bezprávně zmocnil jeho majetku.

(5) Čestný  příslušník stráže ví, že jenom vzájemná oddanost a účinná bratrská družnost usnadňuje společný život a plnění služebních povinností.

Statečnost.

32. (1) Čestný příslušník stráže jest i statečným.

(2) Statečný příslušník stráže je si stále vědom onoho vznešeného pocitu, že slouží velké věci, že jeho osobnost a jeho štěstí nic neznamená tehdy, jde-li o blaho a budoucnost miliónů, zejména všech těch bezbranných dětí, žen a starců doma. Proto jde čestný příslušník stráže v rozhodné chvíli statečně vstříc každému nebezpečí a ví dobře, že to nebude marné, obětuje-li se, že umožní lepší život příštímu pokolení a že mu bude zaručena nehynoucí paměť a vděk.

(3) Čestný příslušník stráže ví, že vzpomínka na zbabělce bude provázena navždy kletbou dětí, matek a všech, jimž svou zbabělostí připravil smutný život a utrpení poroby třeba na staletí.

(4) Proto je povinností a ideálem každého mravného a čestného příslušníka stráže: mravně a čestně žíti, dobře a ukázněně konati službu, v boji statečně bojovati a - bude-li tomu chtíti osud - také čestně zemříti.

                                                                                     

§ 6.

Kázeň

Kázeň a její podmínky

33. (1) Kázeň je vědomé podřízení vlastní vůle vůli vyšší, vůli odpovědné.

(2) Kázeň je hrdé vědomí příslušníka stráže, že se dává bez výhrady do služeb celku a tím že koná věc lidsky dobrou a krásnou.

34. Býti poslušen představených, je první podmínkou kázně.

35. Představení příslušníků stráže jsou osoby, jež jsou k tomu ustanoveny a rozkazují z moci zákona.

36. Každý velitel i každý strážce je stejně podřízen svému veliteli. Žádný více, žádný méně. Proto také i rozkaz strážce, stane-li se  představeným, je právě tak rozkazem, jako rozkaz nejvyššího velitele, poněvadž rozkaz nejnižšího jako nejvyššího velitele pramení z téhož jediného zřídla: ze zákona.

37. Podříditi se není tedy úsluhou osoběě rozkazujícího. Rozkaz není samovolným činem velitele, nýbrž povinností zákonou a občanskou.

38. Kdo není poslušen svého velitele, kdo porušuje zásadu kázně, proviňuje se proti státu,ohrožuje svobodu a štěstí svých ostatních spoluobčanů, je škůdcem a nepřítelem celku.

Výchova k ukázněnosti

39. Kázeň je základní a nezbytná ctnost každého příslušníka stráže a je zárukou úspěchu. Na dokonalé kázni záleží tím více, čím svízelnější jsou poměry, v nichž se stráž octne. Proto musí býti k ní příslušník stráže co nejpečlivěji vychováván.

40. Prostředky výchovy k ukázněnosti se řídí individualitou příslušníka stráže. Nejlepším prostředkem zůstane vždy vlastní příklad vychovatele, jeho důslednost a spravedlnost.

Udržování kázně

41. Povinností představeného je kázeň za všech okolností požadovati s největším důrazem, avšak bez libovůle a bez zbytečné tvrdosti.

42. Právě kázně dosahuje velitel přísný a spravedlivý, který přistupuje k svým podřízeným jako otec nebo starší bratr. Kázeň nejvíce podrývá ten velitel, který je bez důvodu tvrdý, který své moci neužívá spravedlivě a podřízených, zejména však ten, kdo sám dává špatný příklad nebo lichocením , hověním slabostem, pomluvou a zlehčováním vyšších velitelů a pod. obmýšlí si získati příchylnost podřízených (demagogie).

43. Když však je přes napomenutí a poučení kázeň rušena a když je docela zřejmo, že není dobré vůle ani po odstranění vnitřních i vnějších  příčin nebo záminek, je povinností veliteovou zavésti kázeň všemi dovolenými prostředky, rázně a bezohledně.

44. Velitel, který nekázeň trpí a kázně nevymáhá, bude pohnán k zodpovědnosti, neboť je největším škůdcem kázně a má daleko těžší vinu nežli podřízený, který jest jeho slabostí k nekázni lákán.

45 Chování příslušníka stráže, celý jeho život a každý čin buď ukázněný, a to vždy, všude a v každém postavení; buď  prodchnut oddaností k osobě velitelově a naprostou poslušností, buď oduševněn vědomím, že toho žádá prospěch a vůle celku.

 

§ 7.

Příslušník stráže v boji.

Vůle k vítězství.

46. Vojenské ctnosti se nejlépe projeví v boji. Do boje vstupuje příslušník stráže s přesvědčením, že musí zvítěziti. Kde je stráž tímto pocitem naplněna, je boj již napřed vyhrán. Toto přesvědčení nesmí být zvikláno ani dočasným neúspěchem.

Důvěra k veliteli a součinnost v boji.

47. Příslušník stráže vstupuje v boj  s pevnou důvěrou ve své velitele, v jejich rozmysl a zkušenost a podrobí se bez váhání všem jejich rozkazům. Jsouť i oni vyšším rozkazům podrobeni a odpovídají za jejich provedení. Poněvadž jediná hlava vede boj podle promyšleného plánu s rozvahou a neobětuje neodpovědně lidské životy, musí jednotlivé složky podle ní ve vzájemné shodě působiti k zdárnému výsledku; jen účelnou součinností všech sil k boji určených nabývá útok i obrana potřebné váhy. Ojedinělé, byť obětovné snahy, které nejsou v souladu s celkem, nezajišťují rozhodující úspěch.

Jak bojuje příslušník stráže

48. Příslušník stráže bojuje se zápalem a s houževnatou vytrvalostí, která ho nesmí opustiti ani v nejnebezpečnějších situacích. Využije všude a v pravý čas toho, čemu se naučil. Nedá se svésti zápalem nikdy ke zbrklosti a věnuje pozornost všem rozkazům svých velitelů, aby je mohl s rozhodností provésti včas a přes všechny překážky. Všechny bojující spojuje vznešený svazek krve v oběť přinášené; proto nikdo z nich neopustí svého druha, ať přísluší ke kterékoli složce stráže, proto zaštítí v nebezpečí své přímo napadené velitele a nedopustí, aby padli v ruce nepřítele.

49. K zajatému nepříteli se chová s náležitou šetrností. Dovoluje-li to boj, poskytne raněným na místě pomoci, a to jak vlastním druhům, tak nepříteli.

50. Nemocnice a ambulance jsou nedotknutelné, jsou-li označeny červeným křížem a věnují-li se jenom ošetřování raněných a nemocných. Stejné ocrany požívají osoby ošetřující raněné a nemocné.

Jak se chovají odražené nebo rozprášené útvary stráže.

51. (1) V družnosti je síla. Proto každý odražený nebo rozprášený útvat musí ihned na místě předem označeném anebo na znamení k tomu dané znovu se se shromážditi tak, aby opětně mohl být veden v boj. Řadění a odpovědnost za další užití útvaru přejímá tu, není-li vlastního velitele, podle funkce nejvyšší velitel neboslužebně nejstarší nebo nejodhodlanější strážce.

(2) Není-li takové nové uskupení možné, připojí se rozprášení příslušníci strážek nejbližšímu bojovému útvaru stráže nebo vojska, s kterým se setkají, a přihlásí se u jeho velitele.

Zbabělost a zbůjnictví.

52. (1) Kdo v rozhodném okamžiku projeví zbabělost ať řečí nebo tím, že zbraně nebo střelivo odhodí, poslušnost odepře, boje se vzdaluje nebo z boje se utéci chystá nebo se dopouští plenění, buď jako zbabělec anebo zbůjník velitelem a popřípadě na jeho rozkaz k odstrašujícímu příkladu před tváří ostatních na místě skolen.

(2) Stejně hanebně a nečestně jedná, kdo se bez krajního odporu dá zajmout; i te bude za své provinění potrestán.

Vzdálení z boje.

53. (1) Z boje se nesmí nikdo svémocně vzdáliti kromě raněných a k boji nezpůsobilých. Také lehce ranění jakmile jsou obvázáni, jakož i ti, kteří na rozkaz vedli raněné na obvaziště, musí se jakmile svůj úkol splní, ihned vrátiti se k svému útvaru.

(2) K odsunu raněných k dalěímu léčení je oprávněn toliko lékař příslušného obvaziště.

Jak se chová příslušník stráže v zajetí.

 54. (1) Ani zajatý příslušník stráže neztrácí vědomí své příslušnosti a hrdosti a neprozradí nepříteli nic, co by vlastním mohlo škoditi a nepříteli prospěti.

(2) Zajatý příslušník stráže nesmí nepříteli říci nic více než své jméno, příslušnost k stráži a funkci v stráži; zejména pomlčí o tom, kterému útvaru náleží. Nezachová-li se tak, ohrožuje životy bojujících druhů i úspěch boje a proto se těžce proviňuje proti vojenské cti a proti vlasti.

(3) I v zajetí je příslušník stráže povinnen poslouchati spoluzajatého představeného nebo vyššího a podporovati jej. Dopustí-li se v zajetí jednání nebo opominutí proti vojenské kázni, bude za ně odpovídati po návratu ze zajetí.

(4)  Zajatý se nesmí nepříteli zavázati, že se nezúčastní dalšího boje (válečného tažení).

 

Část III.

Základní služební ustanovení.

 

§ 8.

Nadřízení a podřízení.

Hodnosti (úřední tituly) složek tvořících stráž .

55. (1) Přílohy č. 1 a 2 uvádějí pojmenování a srovnání hodností (úředních příp. služebních titulů) složek tvořících stráž.

(2) V těchto přílohách jsou uvedeny hodnosti shora dolů postupně od nejvyšší k nejnižší.

Vyšší a nižší; služební stáří.

56.  (1)  Vyšším je:

a) každý příslušník stráže s velitelskou funkcí vůči všem jejím příslušníkům, kteří mají mají v stráži nižší velitelskou funkci, než jeho, nebo nemají v stráži žádné velitelské funkce; při stejné velitelské funkci ten, jehož úřední titul (hodnost) je vyšší (příloha č. 1 a 2);

(b) jde-li o srovnání osob, nemajících v stráži žádné velitelské funkce, každý příslušník stráže vůči všem jejím příslušníkům, jejichž úřední, příp. služební titul (hodnost) je podle příloh č. 1 nebo 2 nižší než jeho.

(2)  Nižším je každý příslušník stráže vůči všem příslušníkům stráže, kteří podle předchozích ustanovení tohoto článku jsou v stráži vůči němu vyššími.

(3) Pro určení, kdo je služebně starší při stejném služebním zařazení (funkci) v stráži a při stejném (ekvivalentním) úředním, příp. služebním zařazení (funkci) v stráži a při stejném (ekvivalentním) úředním, příp. služebním titulu (hodnosti), jest rozhodnou doba ztrávená s tímto úředním, příp. služebním (ekvivalentním) titulem (hodností), a nelze-li takto určiti služební stáří, délka skutečné služební doby, po případě dosažená hodnost vojenská.

(4) Vyšším, případně služebně starším jest vždy, pokud jde o srovnání příslušníků stráže různých služebních tříd, avšak téhož úředního, příp. služebního titulu (hodnosti) a téhož služebního zařazení (funkce) v stráži, příslušník vyšší služební třídy.

(5) U příslušníků téže složky stráže (na př. četnictva, finanční stráže atd.) řídí se jejich  vzájemné služební předpisy upravujícími služební poměr, v němž jsou ustanoveni.

Představený a podřízený.

57. (1) Představený je bez zřetele na  úřední příp. služební titul (hodnost) osoba, které podle organisančního rozčlenění stráže, podle platných předpisů a nařízení nebo podle zvláštního rozkazu přísluší právo udíleti rozkazy, jak toho vyžaduje její funkce.

(2) Kromě toho se stává představeným také každý vyšší a služebně starší, ujme-li se rozkazování na vlastní vlastní odpovědnost (podle čl. 59). Tento se stává představeným od okamžiku, kdy se ujal rozkazování, a zůstává jím do skončení zákroku.

(3) Příslušníci stráže, kterým představený má právo dávati rozkazy, nazývají se podřízenými.

58. Představený má být  zásadně vyšší neb aspoń služebně starší než ti, kteří podléhají jeho rozkazům. jenom výjimečně, vyžadují-li toho zvláštní poměry, může býti představeným na dobu přechodnou osoba nižší nebo služebně mladší.

Kdy se stává vyšší (služebně starší) představeným na vlastní odpovědnost.

(1) Ujmouti se rozkazování na vlastní odpovědnost je oprávněn vždy každý vyšší nebo služebně starší příslušník stráže, když toho zájem služby a kázně nezbytně vyžaduje , není- li přítomen přímý představený a nelze-li se v případech velmi naléhavých dovolati včas jeho zakročení; povinen k tomu je pak bez podmínky v těchto případech:

a) aby zabránil nepříslušnému chování, zřejménu jednání proti služební povinnostem, rušení veřejného pořádku a klidu příslušníky stráže;

b) je-li potřeba jednotného velení nebo rozhodujícího rozkazování při nepředvídaném seskupení útvarů stráže, jež nejsou v žádné organické spojitosti (sr. čl. 51, odst. 1).

(2) Ujme-li se vyšší (služebně starší) rozkazování na svou vlastní odpovědnost, je povinen své jednání svým představeným a představeným dotčené osoby nebo útvaru hlásiti a odůvodniti.

 

§ 9.