SOS - Stráž obrany státu


     Výňatek ze Služebního řádu SOS

          V době mého dětství - šedesátá léta -, kdy jsem bydlela poblíž státní hranice s Polskem, tatínek občas
     pronesl, že "Financi mají manévry". Ale viděli jsme jen obyčejné polské pohraničníky. Lidovou terminologii
     si přinesl ze svého dětství, kdy se vyskytovali příslušníci finanční stráže, četnictvo, policie, vlastenecké
     spolky…z doby první republiky. Naše generace měla příležitost nezkresleně nahlédnout do předválečné
     historie našeho státu v kratičkém období "Pražského jara" a potom až po roce 1989.

          První setkání s pojmem Stráž obrany státu /SOS/ je pravděpodobně pro mnohé nepamětníky
     nesrozumitelné. Šlo o jednotný bezpečnostní sbor, podnět k jeho zřízení vyšel z nutnosti kvalitně
     a účelně zajistit státní hranici Československé republiky, hlavně po nástupu NSDAP a Hitlera k moci
     v sousedním Německu. Na zajištění toho úkolu nestačily pouze síly Československé armády.
     Složitá jednání mezi Ministerstvem národní obrany, Ministerstvem vnitra a Ministerstvem financí
     nakonec vyústila ve vládní nařízení s platností od 31.10.1936. Tímto dnem se stala SOS oficiální.

          Základními složkami SOS bylo četnictvo, státní policie, finanční stráž a vojenské posily, dalšími pak
     Ozbrojený strážní oddíl železniční či komunální policie, vlastenecké spolky.

          V době míru podléhaly jednotlivé složky svému vlastnímu velení, jako celek pak Ministerstvu vnitra.
     Pokud by došlo k vojenským opatřením, pak by SOS podléhala pod Ministerstvo národní obrany.

          Nejdůležitějšími úkoly SOS byla

     1. ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území
     2. spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti
     3. spolupůsobení při provádění úkonů celní správy


          Je na místě připomenout, že příslušníci SOS byli vybíráni a jmenováni okresními hejtmany jmenovacími
     dekrety, proti tomuto opatření se nemohli odvolat a museli složit další přísahu mimo svou služební.
     Přes tato nedemokratická rozhodnutí se vyskytlo minimum protestů ze strany příslušníků SOS. Doba
     ohrožení státu posilovala vlastenecké smýšlení a hrdost nad možností chránit svou zem.
     To vše s vědomím možné totální oběti - SOS by se v případě války obvykle nacházely v prostorách mezi
     čs. stálým opevněním a útočícím nepřítelem. Pravděpodobně bez možnosti přerušení bojové činnosti
     z našeho území.....

     Nejen Československá armáda - posádky TO a LO, ale i příslušníci SOS byli připraveni. Mnichovské dohody
     znemožnily splnit úkoly a předsevzetí. Přesto při incidentech v pohraničních oblastech obětovalo
     od září 1938 do března 1939 svůj život přibližně 450 občanů Československé republiky - vojáků, civilistů
     i příslušníků SOS.
     Nezapomeneme.

     Historie vzniku a vývoje SOS je kvalitně popsána mj. v knize Stráž Obrany Státu Roberta Speychala.